Existuje duchovní svět, život po smrti, peklo, nebe.
A teď v tu chvíli slyším hlas, který říká: “Jsi mrtvý.” A já řekl: “Kluci, pomozte mi, půjdu do pekla, umřu, zavolejte pastora, zavolejte rodičům, umřu, půjdu do pekla.” Viděl jsem, věděl jsem, že už nic nezmůžu dělat. Byl jsem pouze tam a přijímal vlastní osud. Říkal jsem “promiň”, ale nemělo to cenu. Křičel jsem “Ježíši!” Ale není tam žádná přítomnost Boha. Zakřičel jsem “Promiň!”, ale nebylo to k ničemu, nic to neměnilo, už jsem tam byl. Tam čas neutíká. Ocitl jsem se v pekle. Ale když vám řeknu, není to hra, je to opravdu skutečné.
Ahoj všichni. Takže jsem JD. Mé celé jméno je Jean David. Vysvětlím vám své svědectví. Vyrostl jsem v Církvi, moji rodiče sloužili Bohu už od dětství. Ale upadl jsem, řekněme, do rutiny, do nudy. Pro mě byl církev nudná. Všechno v Církvi, jako mluvit o Bohu, bylo nudné. Tak jsem šel hledat zábavu ve světě, ve všem, co byly dívky, večírky, alkohol, abych tak řekl. Také ve souboje. Byl jsem velmi násilný chlapec, opravdu násilný. Byl jsem několikrát sám zasažen, někdy jsem dokonce dostal rány, a to je něco, co jsem miloval. Tato násilná interakce mě opravdu dostala. Miloval jsem účast v sousedských rvačkách. Také jsem měl moc rád peníze, byl jsem opravdu posedlý penězi. Pro mě byl dobrý jakýkoli způsob, jak vydělat peníze, ať byl čistý nebo špinavý. Nechtěl jsem skončit chudý a bohužel jsem udělal spoustu hloupostí. Ale teď vám řeknu, jak Bůh přes noc úplně proměnil můj život. Jel jsem s přáteli na dovolenou, na měsíc jsme si vzali apartmán u moře. Jednoho večera jsem vyšel ven, ten večer jsem se pral, znovu jsem bojoval, vlastně jsem byl velmi hrdý, někoho jsem srazil. Večer, když jsme se vrátili domů, byl jsem opravdu hrdý, šťastný ze svého vítězství, pokud to tak mohu říci. Byl jsem i trochu vyčerpaný, měl jsem za sebou dlouhý den, šel jsem spát. V bytě nás bylo 10 s mými přáteli. Vzali jsme apartmán pro 10 osob. Takže tam byly různé místnosti. Byl jsem v pokoji se 2 přáteli. Byla tam velká manželská postel a obyčejná postel. Na pokoji jsme byli 3. Nejdřív jsem šel spát a pak se ke mně přidali kamarádi. Můj kamarád si rád pustil hudbu, aby usnul. Ten večer si pustil velmi jemnou hudbu. Ale nebyla to křesťanská hudba. Normálně, když jsem takhle poslouchal hudbu, tak mě to bavilo. Ale tam jsem spal a probudila mě bolest. Nechápal jsem, co se děje a třásl jsem se v posteli. Opravdu jsem měl tělesnou reakci a opravdu jsem cítil jakési pálení, které vycházelo z hudby. Můj kamarád nechápal, co se děje. Trochu se zasmál. A řekl jsem: “Prosím, vypni tu hudbu.” Ale on to vzal na lehkou váhu, trochu stáhl hlasitost. Tak jsem si zkusil zacpat uši. Ale hudba procházela mnou. Hořelo, divné vlny a já se pořád třásl, opravdu jsem se třásl. Pak jsem začal křičet, řekl jsem mu, ať zastaví tu hudbu. Řekl jsem mu “brácho, děje se něco opravdu divného.” A najednou jsem slyšel hlas, který mi řekl: “jsi mrtvý.” Nechápal jsem a propadl mě panice. Začal jsem vstávat, oblékat se, říkat, že tady nemůžu zůstat, musím odejít, protože jsem cítil tu bolest, cítil jsem se špatně, nechápal jsem, co se děje. Začal jsem mluvit se svými přáteli. Takže tam byl se mnou můj křesťanský kamarád a můj muslimský kamarád. Řekl jsem jim: “Modlete se za mě kluci, modlete se za mě, nevím, co se děje, ale modlete se za mě, zavolejte pastora, zavolejte mým rodičům, ale modlete se za mě.” A tak můj křesťanský přítel, který byl se mnou, který přinesl hudbu, příliš nevěnoval pozornost přítomnosti mého muslimského přítele a začal se opravdu modlit. Můj muslimský přítel také řekl své modlitby v arabštině. A teď jsem slyšel ten samý hlas, který říkal, že jsem mrtvý, jak se vysmívá mému muslimskému příteli slovy: “blbec, on si vybral a modli se k špatné osobě.” A v tu chvíli jsem opravdu zpanikařil a oslovil jsem svého muslimského přítele. Řekl jsem mu: “Bratře, přestaň. Bratře, přestaň se modlit.” A on si myslel, že mě osvobozuje, a to znamenalo, že musí mluvit ještě hlasitěji. A v tu chvíli se mi stalo něco opravdu šíleného. Byl jsem tam a viděl jsem sám sebe. Tak jsem se viděl, jak pluji přede mnou. To znamená, že jsem se viděl dvakrát a v tu chvíli jsem se stal úplně hysterický. Byl jsem blázen. Začal jsem křičet, skákat. Vlastně jsem se snažil běžet, jako bych běžel sám za sebou. Byl jsem blázen, křičel jsem. A když jsem byl v tomto stavu, skutečně jsem si uvědomil veškerý svůj život. Nevím, jak se to stalo, ale věděl jsem všechno a řekl jsem: „Kluci, pomozte mi, jdu do pekla, umřu, zavolejte faráře, zavolejte rodičům, umřu , jdu do pekla.” Běžel jsem za sebou a kamarádi mě zdržovali. Snažili se mě držet, protože jsem opravdu skákal, převracel všechno v bytě a snažili se mě zadržet. A já říkal: “Kluci, prosím, držte mě, držte mě, držte mě. Je příliš pozdě, je to za mnou, jdu do pekla.” Viděl jsem tedy své přátele, jak mě drží stále méně a méně, protože jsem prostě cítil, jak jdu dolů, dokud se opravdu neznepokojilo. Teď jsem byl ve tmě. V tu chvíli mi stejný hlas, který si ze mě dělal legraci, řekl “Řekl jsem ti, že jsi mrtvý, nemá cenu se hádat.” Viděl jsem se letět a lidé mi říkali „vidíš?” A pak jsem viděl, jak bojuji, lidé mi řekli: „Vidíš? A ve skutečnosti jsem viděl řadu věcí, které jsem v životě udělal špatně a pokaždé mi bylo řečeno: “Vidíš, vidíš, vidíš, vidíš, vidíš?” Byl jsem ve stavu, kdy jsem všechno viděl, všechno jsem věděl, všemu rozuměl. To znamená, že jsem si byl vědom dobra a zla. Uvědomil jsem si, že nebe a peklo existují. Uvědomil jsem si všechno, veškerý život. A teď jsem slyšel “Řečník, Řečník, Řečník, Řečník.” Toto slovo jsem slyšel několikrát. Zároveň jsem se viděl, jak kážu před davy, před lidmi, kteří mi naslouchali a byli dojati tím, co jsem řekl. A po tomto stejném hlase, který mi znovu a znovu opakoval slovo řečník, pak řekl řečníku mně, to byl tvůj osud a ty jsi to propásl. Takže jsem byl úplně v šoku, protože když jsem byl malý, měl jsem problémy mluvit, vyjadřovat se. Začal jsem mluvit trochu pozdě, pak jsem koktal a mluvil pomalu. Když jsem byl malý, měl jsem obecně problémy se vyjadřováním. A teď mi tento hlas říkal: “Vidíš, když jsi byl malý, tyhle problémy s výrazem byly útoky, byly to útoky ďábla, protože jsi měl vstoupit do svého osudu svým hlasem. Ale ty, svým hlasem , nejraději bys dělal světový rap, nejraději bys podváděl lidi, nejradši jsi hovadil děvčata. Propadl jsi.” Viděl jsem to a věděl jsem, že už nemůžu nic udělat, přijal jsem svůj osud a řekl jsem promiň, ale to už nemělo cenu. Ocitl jsem se před velmi velkými dveřmi. Byl jsem před ní a čekal jsem. Když jsem prošel těmi dveřmi, pak jsem se ocitl v pekle. Ale když vám to řeknu peklo, není to hra, je to skutečné. Takže to neznamená nic jiného než utrpení. Ne, slovo bolest, slovo utrpení ani nemůže popsat peklo, je toho opravdu příliš. Křičela jsem “Ježíši!” Ale nebyla tam žádná Boží přítomnost. Zakřičel jsem Promiň, nebylo to k ničemu, nic to nezměnilo. Když už tam jste, čas neubíhá ze vteřiny na vteřinu, jak s vámi mluvím. Čas v pekle neplyne. Nemůžeš počítat vteřiny. Možná je sekunda jako 100 let, není tam pojem času. A tak jsem tam byl, trpěl jsem. Křičel jsem, měl jsem divné vlny, implodoval jsem, nechápal jsem to. Ve skutečnosti to byla moje duše. Ale jsem to nemohl pochopit. Byla to nevýslovná bolest. A teď jsem viděl svou matku, jak se za mě v noci modlila a plakala. Za každou slzu, která spadla mé matce z tváře, jsem zaplatil bolestí. Bylo toho příliš. Bylo toho opravdu moc. Příliš, příliš. Ani slovo bolest k jejímu popisu nestačí. Než jsem začal rapovat, snažil jsem se udělat si jméno, reputaci, dělat věci, aby o mně lidé slyšeli. To znamená, že logicky jsem měl vliv na lidi za mnou. A teď jsem platil za každého člověka, kterého jsem ovlivnil svým rapem. Každý, kdo mě chtěl napodobit, dokonce i lidé, kteří poslouchali mou hudbu, jsem byl za tyto lidi potrestán, dokonce i ti, kteří poslouchali mou hudbu. Ale když vám říkám o utrpení, ve skutečnosti je to utrpení, které nemůžete snést. Jste tam, protože nemůžete uniknout, ale jste nasyceni bolestí, to se nedá popsat. Pro některé bylo stvořeno peklo pro ty, kteří se spikli proti Bohu, pro Lucifera a démony, padlé anděly, kteří se spikli proti Bohu. Peklo je stvořeno pro duchovní tvory, mohu-li to tak říci, není stvořeno pro nás, lidi. To nikdo nemůže taková bolest vzít na sebe. Po tom všem jsem cítil, že se vracím. Vrátil jsem se do svého těla, do bytu, kde jsem byl. Moji přátelé, kteří byli se mnou, mě nechali lehnout si na postel. Všichni se postavili kolem mě a trochu zpanikařili. Někteří uronili pár slz, jiní prostě zpanikařili. Někteří nevěděli, zda zavolat záchranku nebo ne. Když jsem byl zase ve vědomi, řekli mi, že moje srdce přestalo bít a že moje srdce tlouklo pak pomalu a teď bije rychle. Ptali se, co se děje. Říkali, že jsem asi prodělal infarkt, ptali se mě, co se to se mnou děje. A vlastně, když jsem se vrátil k sobě, měl jsem v sobě vzpouru, byl jsem vyloženě naštvaný. Začal jsem na ně křičet. Řekl jsem jim, že to není zastavení srdce, je to spíše zastavení duše a jen jsem na ně křičel. Řekl jsem jim, že jsme tam a dělali věci, ale aniž bychom si uvědomovali, co nás čeká za zády. Neuvědomujeme si, že mzdou za hřích je smrt, nikoli tělesná, ale duchovní smrt a duchovní smrt je horší než fyzická smrt. Ve skutečnosti se moje zkušenost opakovala a já jsem chodil tam a zpět. Opravdu jsem měl ten pocit, že opouštím své tělo, jdu do pekla, pak jsem se vrátil do svého těla, pak jsem se vracel do pekla, vracel jsem se zpět do svého těla, šel jsem zpátky do pekla a nechápal jsem to. Řekl jsem jim, že to je mučení a že před nimi umřu, ale aspoň by oni věděli, co je to peklo. Uvědomil jsem se, že jsem se stal příkladem, poučením pro všechny. Opravdu mě to pobouřilo, řekl jsem jim, že nemají chodit tam, kde jsem, že to není dělané pro nás, nedá se tam žít. Křičel jsem na ně. Pak mě najednou začal pálit jazyk, jako by mi v ústech zářila záře. A vyšlo to samo, nebyl jsem to já, kdo mluvil. Moji přátelé mi řekli, že to, co jsem jim říkal, bylo zjevně kázání. Kázal jsem, nabádal jsem je. Zatímco já jsem byl člověk, který nečetl Bibli. Vlastně jsem to v životě nikdy nečetl. Ale před ně jsem vynesl biblické verše, kázal jsem jim, zřejmě jsem s nimi mluvil o 7 letech soužení. Mluvil jsem s nimi o spoustě věcí. Jazyk mě pálil a chtěl jsem je jen vyzvat, aby se vyhnuli peklu. Ale tohle všechno mi vycházelo z úst a já nekontroloval, co z mých úst vychází. Jak jsem vám řekl, v pekle neexistuje čas, takže to znamená, že když jsem se vrátil do svého těla, cítil jsem se, jako bych byl super starý, možná jsem měl pocit, jako bych byl pryč 200 let, 100 let, 10 let. Zatímco možná jsem se ve skutečnosti pár vteřin pohyboval tam a zpět, ale měl jsem opravdu dojem, že odcházím, že jsem byl dlouho pryč, a když jsem se vrátil, měl jsem pocit, že jsem ještě starší. Takže na okamžik v těchto vzletech a pádech jsem ucítil váhu. Ale není to závaží, které můžete unést, je to závaží, které mě opravdu táhlo zevnitř a stále jsem cítil, jak jdu dolů, a řekl jsem “chlapi, držte mě, je to moc těžké, je to moc těžké.” A jak jsem vám řekl, v tomto stavu jsem si byl vědom trochu všeho. Takže to znamená, že jsem říkal “chlapi, nesu tíhu vašich hříchů, teď jdu dolů, protože nesu tíhu vašich hříchů, je to příliš těžké.” Takže se mě snažili držet, ale drželi mé tělo, ne duši. Moje duše tedy sestupovala. Křičel jsem na ně: “Ale počkej! Ve skutečnosti tady nesu tíhu hříchů vás pěti, mých přátel, kteří jsou kolem mě. Ale Ježíš nesl tíhu hříchů celé země, tíhu hříchů, tebe, mě, všech.” A já, když vám řeknu, že jediná váha těchto pěti přátel byla něčím, co vytáhlo mou duši zevnitř, což mě vedlo k tomu, abych je požádal, aby mě drželi a křičet, že je to příliš těžké. A když jsem se vrátil dolů, myslím, že naposledy, viděl jsem svého přítele, jak dělá hlouposti. A já začal říkat: “Ale počkej, to je můj přítel, to nejsem já. Proč bych měl trpět pro svého přítele?” Tak mi bylo řečeno, že hlouposti mého přítele jsou mými hloupostmi, pokud je budu často navštěvovat. Buď mu pomůžu a zabráním mu v tom, nebo přestanu být v jeho blízkosti. Poté jsem znovu trpěl. Slovo utrpení ani nestačí popsat všechnu tu bolest. Je to nesnesitelné. Ale tohle byl opravdu vrchol nesnesitelnosti. Bylo to nemožné, bylo toho příliš. A jak jsem vám řekl, věděl jsem všechno a když jsem cítil tu bolest, tu implozi, ten výbuch, ty divné vibrace, bylo toho opravdu moc. Ve skutečnosti to bylo prostě utrpení Božího muže, který skončí v pekle, a to bylo nejhorší, bylo to nejhorší ze všeho, co jsem kdy zažil, bylo to nejhorší ze všech. Po této fázi jsem se ocitla na zemi na podlaze, ne zrovna bílé, ale byl to celkem lehký materiál, připadal mi čistý, velmi luxusní. Byl to materiál, který jsem v životě neviděl. Vstávám a vidím před sebou nějaké živé stráže, takhle ve tvaru V a vysoké stráže, ale opravdu tak vysoké, že jsem jim neviděl do obličeje. Viděl jsem jen jejich spodní část těla. A teď na rohu tohoto V jsem viděl velkou přítomnost, která dorazila, velkou záři, světlo. Jakmile jsem to ucítil, lehl jsem si na zem, opravdu jsem se tak položil, celé tělo ležel obličejem na zemi, jako reflex, položil jsem se tak na zem. Já nevím proč a kdy jsem cítil tu záři, tu sílu. Vlastně jsem se takhle nikdy v životě necítil. Bojoval jsem, bil jsem lidi, cítil jsem se trochu neporazitelný. Ale nikdy v životě jsem se necítil tak slabý, když jsem cítil tuto sílu. Řekl jsem si: “Ale ve skutečnosti nejsem nic, jsem méně než hmyz, jsem prach ve srovnání s touto silou.” I pouhý nádech této síly by stačil k tomu, aby už žádná planeta Země neexistovala. Bylo to příliš silné. Nikdy v životě jsem se necítil tak zranitelný. Byl jsem paralyzován. Opravdu jsem se bála. Ale ve skutečnosti to nebyl strach, byl to strach, byl jsem paralyzován, nehýbal jsem se. Už jsem se nemohl ani pohnout, nemohl jsem zvednout hlavu. Byl jsem si vědom toho, že i kdybych zvedl hlavu, nemohl bych se na to dívat očima, jinak bych se úplně rozpařil, protože to bylo příliš silné. Byl jsem tam a plakal jsem a říkal “Promiň, nechci umřít, promiň, nemůžu jít do pekla, promiň, promiň.” Normálně jsem se vyjadřoval ve francouzském žargonu, aniž bych tvořil úplné věty, protože ve světě jsem se cítil nepřemožitelný. A teď jsem tváří v tvář této moci, tváří v tvář Bohu, docela jednoduše, slyšel: “Víš, s kým mluvíš?” Když to řekl nahlas, nebyl to hlas vzteklý, ale spíše autoritářský. Bylo mi řečeno, víš, s kým mluvíš? Když jsem to slyšel, okamžitě mě začalo hořet celé tělo. Začal jsem křičet. Řekl jsem “promiň, budu se vyjadřovat dobrou francouzštinou, jazykem, který jsi inspiroval muže, s inteligencí, kterou jsi dal mužům, promiň, promiň.” A začal jsem se dobře vyjadřovat. Nikdy v životě jsem nemluvil tak dobře. Mluvil jsem opravdu distingovaně, jako bych čelil králi. Požádal jsem o odpuštění. A teď najednou jsem začal mluvit sám se sebou, nevím, jak se to stalo, ale začal jsem mluvit sám se sebou a nebyl to můj hlas, byl to obzvlášť hluboký hlas. Moje duše byla jinde, ale tělo bylo v bytě a přátelé slyšeli, co říkám. Slyšeli, co vycházelo z mých úst, slyšeli, co jsem řekl. A ten hluboký hlas, tam ho také slyšeli. Ve skutečnosti jsem jen sliboval a začal jsem slibovat, že zasvětím svůj život Bohu, že svůj život strávím svědectvím, že svůj život strávím získáváním duší, že strávím svůj život službou Bohu. A když jsem to sliboval, ve skutečnosti jsem nesliboval jen tak před nikým, takže to znamená, že jsem měl ten pocit, tu bolest, jako bych se vracel dolů. Buď se držím tohoto slibu, nebo půjdu do pekla a zemřu, nebo se budu držet tohoto slibu sloužit Bohu. Takže jsem bojoval a měl jsem velký hlas. Řekl jsem, slibuji. Měl jsem opravdu velký hlas, nevím, jak se to stalo. Moji přátelé to mohli potvrdit, slyšeli tam ten velký hlas. Slíbil jsem, že budu sloužit Bohu, zasvětit svůj život Bohu, zasvětit svůj život svědectví, učinit svůj život svědectvím, získat duše. Všechny tyhle věci jsem slíbil. Pak už jsem ten pocit bolesti neměl a zůstal jsem tam jednoduše ležet, ochrnutý, stále ležet tváří k zemi. A teď mi bylo řečeno: “Vstávej. Vstávej.” Ale ve skutečnosti jsem nemohl, měl jsem takový strach, čelit této síle. Když jsem ucítil tuto sílu, řekl jsem, že nemůžu vstát. Nemohl jsem vstát, zůstal jsem tam ležet, stále obličejem dolů. Někdo přišel a pomohl mi vstát. Nepostavil jsem se úplně, zůstal jsem na jednom koleni a hlavu jsem měl skloněnou, nemohl jsem zvednout hlavu, nešlo to. Takže když jsem byl v této pozici, začal jsem se rozhlížet kolem sebe, ale ne před sebe. Takže jsem měl vždy hlavu skloněnou, dovolil jsem si koukat jen na končiny, absolutně jsem nemohl zvednout hlavu, pro mě nemožné, to by mě zdecimovalo, bylo to příliš silný. Viděl jsem všechno kolem sebe, plné, plné, plné, plné, plné mužů, plné mužů. A jak jsem vám řekl v tomto stavu, měl jsem znalosti a měl jsem povědomí o věcech. Nevím, jak se to stalo, ale byl jsem si všeho vědom. A když jsem viděl tyto muže, ve skutečnosti jsem viděl muže Boží, viděl jsem proroky a evangelisty, pastory. A ve skutečnosti to byli muži Boží. A taky byli ve stejné pozici jako já, takže jedno koleno na zemi a hlavy dolů. Na zádech měli jakýsi plášť podobný kožešině, v pravé ruce drželi štít a v levé ruce meč. Tak jsem se tak trochu rozhlédl kolem sebe. Pak jsem jednoduše cítil, že tento druh kožešiny byl také navlečen na mém rameni. Dostal jsem také štít do pravé ruky, meč do levé ruky. Nyní mi k nohám položili truhlu, malou truhlici, ale vypadala opravdu luxusně. Ale zase je to něco, co jsem v životě neviděl. Ale opravdu to vypadalo luxusně, takový kufřík. Slyšel jsem hlas který říkal že je to moje poslání. A ta osoba tam, když položila kufřík, když kufřík pustil, podíval jsem se na její ruce a viděl jsem díry. Obě jeho ruce měly v sobě díry. Začal jsem si uvědomovat, že ten, kdo má v takové situaci díry v rukou, je Ježíš. Takže jsem si opravdu začínal uvědomovat, co se mi odehrává v hlavě, byla to opravdu euforie a tak pořád se sklopenou hlavou. A teď mi ten hlas říkal “je ti odpuštěno, ale tohle je tvoje poslední šance.” Měli byste vědět, že jsem ve skutečnosti byl opravdu tvrdohlavý chlapec. Už jsem v životě měl opravdová varování od Boha, která jsem nikdy neposlouchal. Byl jsem docela bouřlivý, turbulentní kluk. Takže to znamená, že jsem opravdu mnohokrát vystavil svůj život nebezpečí. Ti, kteří mě opravdu znají, kteří se mnou chodili, kteří se mnou dělali všechny ty hlouposti, vědí, že jsem možná málem zemřel více než 10krát v životě. Opravdu jsem vystavil svůj život příliš velkému nebezpečí. Nyní, tímto způsobem mi Bůh říká, je mi odpuštěno, ale toto je moje poslední šance. Takže když jsem to slyšel, logicky to nebylo nic, co by se mělo brát na lehkou váhu. Poté, docela jednoduše, vlastně jsem cítil, jak se vracím, vracím se zpět do svého těla, vracím se k sobě. A když jsem se vracel, slyšel jsem opravdu hodně věcí. V mých uších, v hlavě se toho dělo opravdu hodně. Slyšel jsem spoustu věcí a hlavně jsem slyšel hlas na začátku, který si ze mě dělal legraci a který mi řekl, že jsem mrtvý. Tento hlas nyní křičel a říkal “ne, on ví příliš mnoho, nezaslouží si odpuštění, je to hříšník.” A opravdu jsem slyšel spoustu věcí, spoustu věcí. A teď jsem se opravdu vrátil do svého těla a byl jsem opravdu zpocený. Srdce mi rychle bilo. Viděl jsem své přátele, jak kolem mě leží. Nechali mě ležet v posteli. Někteří plakali, někteří byli ve stresu. Když jsem se vrátil, řekl jsem, jaká milost. Jen jsem opakoval dokola “jaká milost, jaká milost, jaká milost.” A pak jsem jim řekl “kluci, takže je vás jen 6 tady, ale to je málo, musím mít mnohem větší dopad, musím odtud odejít, musím evangelizovat celý svět.” Pamatuji si, že jsem to opravdu řekl, že musím evangelizovat celou zemi. Opravdu, měl jsem tenhle oheň, říkal jsem, že musím získávat duše, že lidé nemohou projít peklem. Není to nic žádoucího, ani pro největšího nepřítele. Tak jsem řekl svým přátelům, že musím evangelizovat, nesmím tu zůstat. Poté jsem jim řekl, že ode dneška se můj život změnil. Měl jsem své rapperské jméno. Bylo mi řečeno, že toto jméno již neexistuje, že bych měl zapomenout na bývalou postavu, kterou jsem byl. Řekl jsem svým přátelům, že jsem nyní Boží muž.
Jsem neuvěřitelně vděčný Bohu, že mi dal milost zažít to, i když to bylo velmi těžké, že mi dovolil jednoduše vidět, co je přede mnou. Kdybych zemřel takovým životním stylem, jaký jsem vedl s předchozím životem, výlety a společenskými večírky, kdybych zemřel v tomto životě, viděl jsem, co by na mě čekal. Jednoduše jsem si uvědomil, že tohle všechno je opravdu pomíjivé. Peníze, opravdu jsem se honil za penězi, uvědomil jsem si, že peníze, po smrti si je s sebou nevezmeš, peníze, ty je tady necháš. Dívky, všechna ta potěšení tohoto světa, za kterými jsem utíkala, jsem si uvědomila, že to byly ve skutečnosti pomíjivé radosti a to by prostě vedlo k mému pádu. A opravdu děkuji Bohu, že mi dal tuto milost. A být tady, abych toho byl svědkem. A chci s tebou mluvit kdo poslouchá toto svědectví. Chtěl bych říci, že je to velmi důležité a že si musíme uvědomit, že je peklo skutečné. Těmto příběhům jsem moc nevěřil. O pekle jsem slyšel jen z dálky, nechtěl jsem slyšet taková svědectví rodičů a pro mě to bylo jen blabla. Ale Bůh mě zmátl, protože se to stalo mně. Tak to už nemohu popřít. Existuje duchovní svět, existuje život po smrti, existuje peklo, existuje nebe. A máme karty v ruce. Ve skutečnosti, dokud jsme na této zemi naživu, držíme karty v rukou. Je na nás, abychom si svůj osud připravili, a to jednoduše. Nyní k vám, kteří sledujete toto svědectví. Nikdy se necíť příliš špinavý, aby ses vrátil k Bohu, nikdy není pozdě. Bůh je Bohem lásky. Už zaplatil na kříži za tvé hříchy, za mé hříchy. Nikdy není pozdě vrátit se k Němu a činit pokání. Vyzývám vás, kteří následujete toto svědectví, abyste se se mnou modlili tuto modlitbu.
Ježíš. Znáš mé srdce. Pane Ježíši, vidíš můj život, znáš moji situaci. Pane, pomoz mi jednoduše, abych mohl dosáhnout cíle, dorazit tam, kde na mě čekáš, abych mohl vstoupit do svého osudu. Pomoz mi, Pane, neztratit se, nezmeškat cestu do nebe, neskončit v pekle. Pomoz mi, Pane, splnit to, co ode mě očekáváš, abych tě mohl učinit pyšným a vydávat příjemnou vůni. Ve jménu Ježíše jsem se takto modlil. Amen.
Děkuji za naslouchání a žehnám vám.
Zdroj: Papisek.cz, nezávislý český překlad https://www.youtube.com/watch?v=2xyH2I5R3-o.
