Mladý rapper vidí peklo na vlastní oči.
Bývalý násilný a chamtivý muž, JD, zažil vize pekla a nebe, kde mu bylo řečeno, že promarnil své poslání Řečníka. Přežil s poslední šancí a slibem sloužit a kázat celému světu.
/
RSS Feed
Existuje duchovní svět, život po smrti, peklo, nebe.
🗂️ Multimediální archiv
Hlubší ponor do příběhu.🌍 Audio záznam (Originál)
🎧 Audio záznam (Česky překlad)
×
Ahoj všichni. Jsem JD, Jean David. Rád bych vám vysvětlil své svědectví.
Vyrostl jsem v Církvi, moji rodiče sloužili Bohu už od mého dětství. Ale upadl jsem do rutiny, do nudy. Církev i mluvení o Bohu pro mě byly nudné. Šel jsem tedy hledat zábavu ve světě – v dívkách, na večírcích, v alkoholu a hlavně v násilí a rvačkách. Byl jsem velmi násilný, miloval jsem tu agresivní interakci, rvačky v sousedství. Také jsem byl posedlý penězi. Jakýkoli způsob, jak vydělat, byl pro mě dobrý, ať už čistý, nebo špinavý. Nechtěl jsem skončit chudý, a bohužel jsem udělal spoustu hloupostí.
Teď vám povím, jak Bůh přes noc můj život úplně proměnil.
Jel jsem s přáteli na dovolenou, vzali jsme si na měsíc apartmán u moře. Jednoho večera, po rvačce, ze které jsem byl hrdý a šťastný, jsem šel spát. Bylo nás v apartmánu deset. Byl jsem v pokoji se dvěma přáteli. Můj kamarád si pustil hudbu, velmi jemnou, ale ne křesťanskou.
Spal jsem a probudila mě nesnesitelná bolest. Třásl jsem se v posteli a cítil jsem pálení, které vycházelo z hudby. Nechápal jsem, co se děje. Můj kamarád se jen smál, tak jsem mu řekl: „Prosím, vypni tu hudbu!“ On to nebral vážně, jen ji ztlumil. Zkusil jsem si ucpat uši, ale hudba mnou procházela. Hořelo to, cítil jsem divné vlny a pořád jsem se třásl. Začal jsem křičet: „Zastav tu hudbu! Děje se něco opravdu divného.“
A najednou jsem uslyšel hlas, který mi řekl: „Jsi mrtvý.“
Propukl jsem v paniku. Začal jsem vstávat, oblékat se a říkat, že musím odejít, protože jsem cítil bolest a bylo mi špatně. Začal jsem mluvit se svými přáteli. Řekl jsem jim: „Kluci, modlete se za mě! Nevím, co se děje, ale modlete se za mě, zavolejte pastora, zavolejte mým rodičům, ale modlete se za mě!“
Můj křesťanský přítel, který pustil hudbu, se začal modlit. Můj muslimský přítel se také začal modlit v arabštině. V tu chvíli jsem slyšel ten samý hlas, který řekl, že jsem mrtvý, jak se vysmívá mému muslimskému příteli slovy: „Blbec, modlí se ke špatné osobě.“
Okamžitě jsem zpanikařil a oslovil muslimského přítele: „Bratře, přestaň, přestaň se modlit!“ On si ale myslel, že mě osvobozuje, a mluvil ještě hlasitěji. A v tu chvíli se mi stalo něco šíleného. Viděl jsem sám sebe plout přede mnou. Viděl jsem se dvakrát! Stal jsem se naprosto hysterický. Začal jsem křičet, skákat. Snažil jsem se běžet – běžel jsem sám za sebou!
V tomto stavu jsem si uvědomil celý svůj život. Všechno jsem věděl. Říkal jsem: „Kluci, pomozte mi, jdu do pekla, umřu! Zavolejte faráře, rodičům, umřu, jdu do pekla.“ Běžel jsem za sebou a přátelé mě zadržovali, snažili se mě držet, protože jsem skákal a převracel věci v bytě. Já jsem říkal: „Držte mě! Je příliš pozdě, jdu do pekla.“
Cítil jsem, jak klesám, dokud jsem se neocitl ve tmě. Tentýž hlas mi řekl: „Říkal jsem ti, že jsi mrtvý, nemá cenu se hádat.“ Viděl jsem, jak létám, a lidé mi říkali: „Vidíš?“ Viděl jsem řadu špatných věcí, které jsem v životě udělal, a pokaždé mi bylo řečeno: „Vidíš? Vidíš?“
Byl jsem ve stavu, kdy jsem všechno viděl, všechno věděl a všemu rozuměl. Uvědomil jsem si, že nebe a peklo existují. Uvědomil jsem si celý život. A teď jsem slyšel: „Řečník, Řečník, Řečník.“
Zároveň jsem se viděl, jak kážu před davy, které mi naslouchaly a byly dojaty. A poté ten hlas dodal: „Řečníku, to byl tvůj osud, a ty jsi to propásl.“
Byl jsem v šoku. Když jsem byl malý, měl jsem problémy s vyjadřováním, koktal jsem a mluvil pomalu. Ten hlas mi řekl: „Tyto problémy s vyjadřováním byly útoky Ďábla, protože jsi měl vstoupit do svého osudu svým hlasem. Ale ty, svým hlasem, jsi raději dělal světský rap, podváděl lidi a honil dívky. Propadl jsi.“ Věděl jsem, že nemůžu nic dělat. Přijal jsem svůj osud a řekl: „Promiň,“ ale už to nemělo cenu.
Ocitl jsem se před velmi velkými dveřmi. Čekal jsem, že jimi projdu a ocitnu se v pekle.
Když vám říkám peklo, není to jen utrpení. Slova bolest a utrpení ani nemohou peklo popsat, je toho příliš. Křičel jsem: „Ježíši!“ Ale nebyla tam žádná Boží přítomnost. Křičel jsem „Promiň,“ ale bylo to k ničemu. Tam, kde jste, čas neplyne. Možná je sekunda jako 100 let, není tam pojem času.
Trpěl jsem. Křičel jsem, měl jsem divné vlny, implodoval jsem. Byla to má duše, která to nemohla pochopit. Bylo to nevýslovné utrpení.
A pak jsem viděl svou matku, jak se za mě v noci modlí a pláče. Za každou slzu, která jí spadla z tváře, jsem platil bolestí. Bylo toho příliš, příliš.
Než jsem začal rapovat, snažil jsem se udělat si jméno. Měl jsem vliv na lidi za mnou. A teď jsem platil za každého člověka, kterého jsem ovlivnil svým rapem – za každého, kdo mě chtěl napodobit, dokonce i za ty, kteří jen poslouchali mou hudbu. To utrpení se nedá snést, jste nasyceni bolestí, ale nemůžete uniknout. Peklo je stvořeno pro duchovní bytosti, pro Lucifera a démony, ne pro nás lidi. Nikdo nemůže takovou bolest vzít na sebe.
Po tom všem jsem cítil, že se vracím do svého těla, do bytu. Přátelé mě nechali ležet na posteli. Všichni byli kolem mě, zpanikařeni. Někteří plakali. Řekli mi, že mé srdce přestalo bít, pak bilo pomalu a teď rychle. Mysleli si, že jsem prodělal infarkt.
Když jsem se vrátil, cítil jsem vzpouřenou zlost. Začal jsem na ně křičet, že to není srdeční zástava, ale spíše zástava duše. Křičel jsem, že jsme dělali věci, aniž bychom si uvědomovali, co nás čeká. Uvědomil jsem si, že mzdou za hřích je smrt, nikoli tělesná, ale duchovní smrt, která je horší než fyzická.
Má zkušenost se opakovala. Cítil jsem, jak opouštím tělo, jdu do pekla, a pak se vracím zpět. Řekl jsem jim, že je to mučení a že před nimi umřu, ale aspoň budou vědět, co je peklo. Uvědomil jsem si, že jsem se stal příkladem pro všechny.
Najednou mě začal pálit jazyk, jako by mi v ústech zářila záře. A vyšlo to ze mě samo, nekontroloval jsem, co říkám. Moji přátelé mi řekli, že to, co jsem jim říkal, bylo kázání. Kázal jsem jim, nabádal jsem je, i když jsem nikdy nečetl Bibli! Vynesl jsem biblické verše, mluvil jsem o 7 letech soužení. Chtěl jsem je jen vyzvat, aby se vyhnuli peklu.
Jak jsem řekl, v pekle neexistuje čas. Když jsem se vrátil do těla, cítil jsem se, jako bych byl pryč 200 let, ačkoli to trvalo jen pár vteřin. V těchto vzletech a pádech jsem cítil obrovskou tíhu, která mě táhla zevnitř. Křičel jsem: „Držte mě, je to moc těžké!“ Říkal jsem: „Kluci, nesu tíhu vašich hříchů! Jdu dolů, protože nesu tíhu vašich hříchů, je to příliš těžké.“ Drželi mé tělo, ne mou duši, která klesala.
Křičel jsem na ně: „Počkejte! Já nesu tíhu hříchů vás pěti, mých přátel! Ale Ježíš nesl tíhu hříchů celé země!“
Když jsem se vrátil, viděl jsem svého přítele, jak dělá hlouposti. Říkal jsem: „To je můj přítel, to nejsem já! Proč mám trpět pro svého přítele?“ Bylo mi řečeno, že hlouposti mého přítele jsou mými hloupostmi, pokud s ním budu trávit čas. Buď mu pomůžu, nebo se mu přestanu být v jeho blízkosti.
Poté jsem znovu trpěl. Byla to nejhorší bolest, kterou jsem kdy zažil. Bylo to utrpení Božího muže, který končí v pekle.
Po této fázi jsem se ocitl na zemi na podlaze, na čistém, luxusním materiálu, který jsem nikdy neviděl. Vstal jsem a viděl jsem před sebou jakési živé stráže ve tvaru V, vysoké, že jsem jim neviděl do obličeje. U rohu V jsem uviděl velkou Přítomnost, velkou záři, Světlo.
Jakmile jsem to ucítil, padl jsem na zem, obličejem dolů, jako reflex. Nikdy v životě jsem se necítil tak slabý, když jsem cítil tuto sílu. Řekl jsem si: „Jsem méně než hmyz, jsem prach ve srovnání s touto silou.“ I pouhý nádech by stačil, aby zanikla Země. Byl jsem paralyzován strachem, bál jsem se zvednout hlavu, protože bych se rozplynul.
Plakal jsem a říkal: „Promiň, nechci umřít, promiň, nemůžu jít do pekla.“ Normálně jsem mluvil žargonem. Teď jsem tváří v tvář této moci, tváří v tvář Bohu, uslyšel: „Víš, s kým mluvíš?“ (Nebyl to hlas vzteklý, ale autoritativní.)
Okamžitě mě začalo hořet celé tělo. Začal jsem křičet: „Promiň, budu se vyjadřovat dobrou francouzštinou, jazykem, který jsi inspiroval, s inteligencí, kterou jsi dal. Promiň.“ Začal jsem se vyjadřovat distingovaně, jako bych čelil králi. Požádal jsem o odpuštění.
A teď najednou jsem začal mluvit sám se sebou, hlubokým hlasem. Nebyl to můj hlas. Moji přátelé slyšeli, co říkám. Jen jsem sliboval, že zasvětím svůj život Bohu, že svůj život strávím svědectvím, získáváním duší, službou Bohu. Když jsem sliboval, cítil jsem bolest, jako bych se vracel dolů. Buď se budu držet slibu, nebo půjdu do pekla a zemřu. Bojoval jsem a měl jsem velký hlas.
Poté už jsem ten pocit bolesti neměl. Zůstal jsem ležet, paralyzován, tváří k zemi. A teď mi bylo řečeno: „Vstávej.“ Nemohl jsem, měl jsem příliš velký strach. Někdo mi pomohl vstát. Zůstal jsem na jednom koleni a se skloněnou hlavou.
Když jsem byl v této pozici, začal jsem se rozhlížet kolem sebe. Viděl jsem muže Boží, proroky, evangelisty, pastory. Byli ve stejné pozici jako já: na jednom koleni, hlavy skloněné. Na zádech měli plášť podobný kožešině, v pravé ruce štít a v levé meč. Cítil jsem, jak je mi na rameno navlečen stejný kožešinový plášť. Dostal jsem štít a meč.
K nohám mi položili luxusní truhlu. Slyšel jsem hlas, který říkal, že je to moje poslání. Když osoba pouštěla kufřík, podíval jsem se na její ruce a uviděl jsem díry. Uvědomil jsem si, že ten, kdo má díry v rukou, je Ježíš.
A teď mi ten hlas řekl: „Je ti odpuštěno, ale tohle je tvoje poslední šance.“ Věděl jsem, že jsem byl tvrdohlavý a už jsem dostal varování, které jsem neposlouchal.
Poté jsem cítil, jak se vracím do svého těla, k sobě. Slyšel jsem, jak hlas, který si ze mě dělal legraci, křičí: „Ne, on ví příliš mnoho, nezaslouží si odpuštění, je to hříšník!“
Vrátil jsem se do těla zpocený, srdce mi rychle bilo. Říkal jsem jen: „Jaká milost, jaká milost.“ Řekl jsem přátelům: „Musím evangelizovat celý svět! Lidé nesmí projít peklem.“ Řekl jsem jim, že ode dneška se můj život změnil. Musím zapomenout na starou postavu, kterou jsem byl, a jsem nyní Boží muž.
Jsem neuvěřitelně vděčný Bohu, že mi dal milost zažít to, i když to bylo velmi těžké, že mi dovolil vidět, co mě čekalo. Kdybych zemřel se svým předchozím životním stylem, viděl jsem, co by mě potkalo. Uvědomil jsem si, že peníze, potěšení, všechna ta potěšení tohoto světa, za kterými jsem utíkal, jsou pomíjivá a vedla by k mému pádu.
Chci vám, kteří posloucháte, říci, že peklo je skutečné. Já jsem těmto příběhům nevěřil, ale Bůh mě zmátl, protože se to stalo mně.
Nikdy se necíť příliš špinavý, abys se vrátil k Bohu. Nikdy není pozdě. Bůh je Bohem lásky a už zaplatil za tvé hříchy.
Vyzývám vás, kteří sledujete toto svědectví, abyste se se mnou modlili tuto modlitbu:
Děkuji za naslouchání a žehnám vám.
Zdroj: Papisek.cz, nezávislý český překlad https://www.youtube.com/watch?v=2xyH2I5R3-o.
⚠️ Právní a pastorační doložka: Obsah webu tvoří subjektivní svědectví a redakčně upravené překlady, které mají výhradně duchovní a informační charakter. Nenahrazuje odbornou lékařskou péči ani vedení v místní církvi. [ Číst celé znění ]
