Chvála a dávání: Lekce od krále Davida
Začněte den chválou a postavte Boží trůn ve svém životě. Objevte tajemství Davidova srdce v uctívání a štědrém dávání podle 1. Letopisů 29.
/
RSS Feed
Probuď se a každý den se modli a chval Pána! 2024-01-31
🗂️ Multimediální archiv
Hlubší ponor do příběhu.🌍 Audio záznam (Originál)
🎧 Audio záznam (Česky překlad)
×
Existují věci, které dělají pohané, ale vy musíte být jiní. Lidé musí cítit ten rozdíl. Pokud vaši kolegové, Je pro mě potěšením vás opět přivítat u vysílání Kanguka (v češtině stránka papisek.cz). Jmenuji se Boží služebník Chris Ndikumana. Dnes je středa.
Stavění Božího trůnu skrze chválu
Minulou středu jsme se podělili o velmi silná slova. Ukázal jsem vám, že Pán Bůh přebývá ve chválách svých dětí. Je velmi důležité pochopit, že když chválíme a uctíváme Boha, On sestupuje a sedí uprostřed naší chvály.
Řekl jsem, že když chválíme, je to, jako bychom stavěli sídlo – Boží trůn. Každé ráno musíme připravit trůn, kde bude Bůh vládnout. A když Bůh přijde kralovat, přichází se svou mocí, se svými anděly a se svou slávou. Jsou věci, které se dějí jen proto, že jste pozvali Boha do svého života.
Každé ráno se učíme chválit Boha. Naučme se začínat den chválou a vyznáváním Jeho moci, protože když vyznáváme Boží slávu, v duchovním světě se něco spouští. Nevyžaduje to, abyste měli dobrou náladu nebo aby se vám vše dařilo. Musí to být normální součást života.
Ať už vidíte věci fungovat nebo ne, mějte víru, protože uctívání je aktem víry. Děláte to, protože víte, že je to součástí Božích principů. Bůh chce chválu; Bůh hledá chválu.
Chvála v každém čase (Žalm 34)
Dnes jsem si připravil další verš: Žalm 34, verš 2 (v některých překladech verš 1). David říká:
„Velebit budu Hospodina v každém čase, jeho chválu budu mít na rtech navěky!“
Miluji, když říká: „Velebit budu Hospodina“. To je známka duchovní zralosti – když chápeme, že jsme povoláni žehnat Hospodinu. Většina Božích dětí chce být jen požehnána. Všichni potřebujeme být požehnáni, ale naučme se žehnat Bohu. Protože když žehnáme Jemu, On zase žehná nám.
Co znamená žehnat Pánu? Je to otevření úst a mluvení o Jeho velikosti, Jeho moci a Jeho věčnosti. Je to vyznávání Božího jména.
Verš říká: „…jeho chválu budu mít na rtech navěky!“ Jak může být Boží chvála neustále ve vašich ústech? Chcete-li, aby chvála Páně zůstala na vašich rtech, musíte ráno začít vyznáním Jeho slávy a dobroty. Toto je cvičení, které byste měli dělat každé ráno, když vstanete. První věc, kterou chcete udělat, je postavit trůn Boží.
Chvála jako zbraň proti problémům
Začněte den chválou. Mluvte o Jeho dobrotě, i když máte problémy. I když jsou věci, které nefungují. Nenechme se chytit do ďáblovy pasti, protože ďábel chce, abyste se soustředili na své problémy.
Je pravda, že máte problémy. Ale na chvíli se snažte je překonat a myslet na Hospodinovu dobrotu a moc. Protože když mluvíte o Jeho moci, je to právě Jeho síla, která vás z vašich problémů dostane.
Mnoho křesťanů rádo mluví o svých problémech a soustředí se na ně, i když to nic neřeší. Nejlepším způsobem, jak vyřešit problémy, je mluvit o Řešení – tedy o Boží moci, která může tyto problémy rozbít a vytvořit cestu tam, kde neexistovala.
David řekl: „Velebit budu Hospodina v každém čase.“ To znamená v dobrých i zlých časech. Musíme žehnat Bohu neustále. To je zralost. Když v těžkých časech nedokážete chválit Boha, jste duchovně nezralí.
Je těžké chválit celý den, pokud jste nezačali hned ráno. Pokud jste den začali stížnostmi, bude těžké přepnout na chválu později. Nejlepší je začít hned po probuzení. Musíte mluvit o Jeho velikosti, moci a stvoření. Musíte si pamatovat, co Bůh již vykonal.
Vyžaduje to Boží milost. Není to přirozené; je to rozhodnutí, které musíte udělat ve svém srdci. Musíme se modlit a prosit Ducha svatého, aby nám pomohl a dal nám zjevení, že jsme stvořeni k tomu, abychom chválili Boha.
Když Boží chvála zůstává ve vašich ústech, žijete vítězný život.
Lekce od krále Davida (1. Letopisů 29)
Nyní jsme ve druhé části, věnované vyučování. Pokračujeme v 1. knize Letopisů (Kronik) a včera jsme začali 29. kapitolou.
Vždy si musíme pamatovat, že to, co se děje ve Starém zákoně, má být pro nás lekcí. Neměli bychom praktikovat Starý zákon doslovně, ale brát si z něj ponaučení pro život v Novém zákoně.
Mezi Božími služebníky v Bibli mě velmi inspiruje král David.
- Inspiruje mě v uctívání a chvále.
- Inspiruje mě v přípravě na den (často se odvolávám na jeho žalmy). David měl zjevení o ranním vstávání – probouzel se před svítáním, aby hledal Boha.
David mě inspiruje svou bezprostředností ve chvále. Nestará se o to, co si myslí ostatní; zapomíná, že je král, a tančí pro Pána.
Dávání toho, co má hodnotu
Pokud jde o dávání obětí Bohu, není nikdo, kdo by se Davidovi vyrovnal. David vždy chtěl dávat něco hodnotného. Nikdy nechtěl dát Bohu nic, co by ho nic nestálo, protože přikládal Bohu velkou hodnotu.
Ve 2. knize Samuelově, kapitole 24, čteme o Aravnovi, který chtěl Davidovi darovat pozemek pro oběť zadarmo. Ale David to odmítl (verše 22–24). Řekl:
„Ne, chci to od tebe koupit za plnou cenu. Nebudu obětovat Hospodinu, svému Bohu, zápalné oběti, které mě nic nestojí.“
David chtěl, aby ho to něco stálo, chtěl se obětovat. To by nás mělo inspirovat. Musíte pochopit, že to, co je cenné pro vás, je cenné i pro Boha. To, co máte, může být pro ostatní málo, ale pokud je to důležité pro vás, stává se to automaticky důležitým pro Boha.
Oběť se dotýká Božího srdce a David toto zjevení měl.
Dávání s radostí a dobrovolně
V 1. Letopisů 29:3 vidíme Davidovu lásku k Božímu domu. Řekl:
„Z lásky k domu svého Boha dávám navíc ke všemu, co jsem připravil pro svatyni, i své vlastní zlato a stříbro.“
Dal všechno. To, co dáváte Bohu, ukazuje vizi, kterou o Něm máte ve svém srdci.
- Pokud máte malou vizi Boha, dáváte málo.
- Pokud máte velkou vizi Boha, dáváte mnoho a s radostí.
Nemluvím zde jen o penězích, ale i o vašem čase a o všem, co můžete Bohu dát. Musíte to dávat s radostí a především dávat něco, co má pro vás hodnotu.
Ve verši 5 se David ptá starších: „Kdo je dnes ochoten dobrovolně obětovat Hospodinu?“ Toto je zjevení Nového zákona. Ve Starém zákoně lidé dávali často z povinnosti, ze zákona. Ale zde David žádá o dobrovolné a ochotné dávání. A ve verši 7 vidíme, že starší dávali ochotně.
V Novém zákoně dáváme s radostí, bez tlaku. Prvotní učedníci ve Skutcích prodávali svá pole a dávali všechno, ne jen 10 %. Nebyli omezeni desátkem, ale dávali podle velikosti své vize Boha.
David měl toto novozákonní zjevení už ve Starém zákoně. Zítra si povíme o tom, co následovalo a jakou z toho měl Bůh (i David) radost.
Kéž vám JÁ JSEM žehná. Mějte krásný zbytek dne.
⚠️ Právní a pastorační doložka: Obsah webu tvoří subjektivní svědectví a redakčně upravené překlady, které mají výhradně duchovní a informační charakter. Nenahrazuje odbornou lékařskou péči ani vedení v místní církvi. [ Číst celé znění ]
