Kyrys spravedlnosti: Jistá ochrana v duchovním boji
Kyrys spravedlnosti je nezbytnou ochranou v duchovní bitvě před pochybnostmi. Skrze víru v Kristovu oběť přináší ospravedlnění a svobodu od hříchu.
VÝZBROJ PRO SPIRITUÁLNÍ BOJ
🗂️ Multimediální archiv
Hlubší ponor do příběhu.🔗 Původní zdroj (Odkaz)
Přejít na původní umístění tohoto svědectví:
↗ Freegiftfromgod.com: Otevřít původní zdrojČas vysilání: 8:00
Časová stopa v audiu:
🎧 Audio záznam (Česky překlad)
⚡ Rychlý souhrn (Video)
🎥 Celé vysvětlení (Video)
🎙️ Komentovaný podcast
📊 Infografika / Přehled
🧠 Myšlenková mapa
🖼️ Obrázek ke sdílení
Kyrys spravedlnosti
Když vojáci vyrážejí do bitvy, nosí ochranu na hrudi, aby chránili své životně důležité orgány. Pokud by šíp, kulka nebo střepina pronikly do hrudníku, následky by byly vážné a smrt téměř jistá.
Když psal Pavel o Boží zbroji a přirovnával různé části zbroje k různým částem zvěsti o evangeliu, nedělal to bezdůvodně. Kyrys spravedlnosti je dobrým příkladem jeho myšlení.
V Kristu nám byl dán dar spravedlnosti skrze víru; pokud tomu věříme. On vzal naše hříšné životy na kříž a díky moci své krve odvrhl naše hříchy a prohlásil nás za spravedlivé skrze víru. Když věříme, že jsme spravedliví díky víře, pak se nás moc hříchu nemůže dotknout.
Skrze moc Ježíšovy smrti, kterou přijímáme v křtu, byly naše hříchy odstraněny a my jsme byli osvobozeni od Zákona. Jsme považováni za spravedlivé skrze víru, stejně jako byl Abraham považován za spravedlivého, když uvěřil Božím slovům.
Musíme se však této víry pevně držet. Musíme si neustále připomínat, že jsme osvobozeni od hříchu a považováni za spravedlivé, a tuto myšlenku si zachovávat ve všech situacích.
Zbraní, kterou na nás ďábel vrhne, aby zničil naši víru, je pochybnost. Když pochybujeme, že jsme byli osvobozeni od hříchu a propuštěni zpod Zákona, ďábel tuto pochybnost využije, aby nás přesvědčil, že jsme stále hříšníci. Nebo se pokusí vyvolat v nás pocit viny. Nebo nás strčí do sebekritiky. Toto vše je v rozporu s tím, co říká Písmo a co dokazuje moc Ježíšovy krve. Jak je uvedeno v Římanům 4:24-25
Vždyť on vzkřísil z mrtvých Ježíše, který odpykal trest za naše viny a vstal z hrobu, aby nás změnil do té podoby, v níž bychom před Bohem mohli obstát. (vzkříšen pro naše ospravedlnění – B21)
Jeho smrt odňala naše hříchy a Jeho vzkříšený život nás ospravedlňuje, činí nás spravedlivými skrze víru.
Víra je způsob, jak si oblékáme kyrys spravedlnosti. Věříme, že jsme zemřeli s Ježíšem a jsme od té doby Bohem považováni za spravedlivé skrze víru v Ježíšovu smrt a vzkříšení.
Proto se podrobte podrobnému zkoumání sama sebe. Věříte, nebo se nazýváte hříšníkem? Věříte, že jste stále pod Zákonem? Myslíte si, že skutky Zákona vám přinesou spásu? Pokud ano, pak ještě nenosíte kyrys spravedlnosti.
Výzva k akci:
Pokud jste byli pokřtěni do smrti a vzkříšení Ježíše Krista, uvědomte si, že jste již obdrželi dar spravedlnosti. Odhoďte pouta hříchu a Zákona a věřte v Boží moc, která vás činí spravedlivými skrze Kristovu oběť a vzkříšení.
Kdo si zachová čistotu od věcí, které jsem zmínil, bude vzácnou nádobou, posvěcenou a velmi užitečnou pro Pána, připravenou pro každé dobré dílo. Utíkej tedy od mladických tužeb a následuj spravedlnost, víru, lásku a pokoj spolu s ostatními, kdo vzývají Pána z čistého srdce. (2 Timoteus 2:21-22, B21)
Koho Pán miluje, toho kárá. A trestá každého, koho přijímá za syna.“ Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti. Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme tedy být mnohem více poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život?
A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti. Přísná výchova nám nikdy nebývá po chuti a vyvolává v nás odpor. Později však přináší ovoce pokoje a dokonalost těm, kdo jí prošli. (Židům 12:6-11, SNC)
Víra, která se neprojevuje činy, je sama o sobě mrtvá a bezcenná. Máte-li jen takovou víru, pak vám může někdo namítnout: „Ty mluvíš o své víře. Dokaž ji svými činy. A o mně říkáš, že víru nemám. O mé víře svědčí činy.“
Věříš, že je Bůh. To je dobře. Ale nezapomeň, že v Boha věří i ďábel, ale nic mu to nepomůže. Chvěje se před Božím soudem. Vy bláhoví, ještě chcete, abych vás přesvědčoval o bezcennosti víry, která není dokázána skutky? Čím projevil Abraham svou víru? Tím, že byl ochoten i k takovému činu, jako obětovat Bohu svého syna Izáka. U něho šla víra ruku v ruce s činem a dozrála poslušností. O takovou víru jde v Písmu, když čteme: „Abraham uvěřil Bohu, Bůh se k němu přiznal a nazval ho svým přítelem.“ (Jakub 2:17-23, SNC)
Poněvadž naše víra v Ježíše Krista má u Boha stejnou hodnotu jako nevinnost, nejsme již Bohu odcizeni. Právě Kristus nám umožnil tímto způsobem dosáhnout důstojného postavení u Boha. Naše výsada není však jen v této naději, nýbrž i v nesnázích. Víme přece, že když snášíme nesnáze, získáváme vytrvalost, vytrvalostí dosahujeme osvědčenost a ta nás opět vede k naději. A to není klamná naděje, protože Bůh nám dal svého Ducha a ten v nás probouzí lásku. Mějme na paměti, že za nás Kristus umíral v době, kdy jsme si zasloužili Boží odsouzení. A to je co říci, protože i za nejušlechtilejšího člověka málokdo takovou oběť podstoupí. Nám však Bůh dokázal svou lásku právě tím, že Kristus zemřel za nás, třebaže jsme byli špatní. Oč více můžeme počítat s jeho milostí teď, kdy jsme Kristovou obětí již očištěni od svých vin! Jestliže Kristova smrt smířila nás s Bohem ještě v době, kdy nás dělilo nepřátelství, tím spíše nás Kristův život zachrání před Božím hněvem nyní, kdy jsme již smířeni. I Bohem se tedy můžeme chlubit díky Ježíši Kristu, který nás s ním smířil.
Hřích se v tomto světě usadil prostřednictvím jednoho člověka a stejně i důsledek hříchu – smrt. A protože všichni podlehli hříchu, propadli také všichni smrti. Již před vydáním zákona lidé Boha neposlouchali, ale nemohli být odsouzeni podle zákona, protože ještě nebyl vydán. Ale výsledkem jejich neposlušnosti byla stejně smrt, i když nešlo o stejné provinění jako Adamovo. Ježíš je jakýmsi Adamovým protějškem; jeho působnost má pro nás stejně zásadní význam, jenže ve smyslu opačném. Tak jako Adamova neposlušnost přivedla k smrti celé množství lidí, tak dar Boží milosti prostřednictvím Ježíše Krista ruší všechna provinění bez ohledu na jejich množství. A jako vinou jediného člověka ovládla smrt celý svět, tím spíš budou prostřednictvím Ježíše Krista vládnout ti, kterým on jediný vydobyl milost a život bez hříchu. (Římanům 5:1-17, SNC)
Co na to řekneme? Co získal náš tělesný praotec Abraham? Kdyby byl Abraham uznán za spravedlivého na základě skutků, měl by se čím chlubit, ale ne před Bohem! Co však říká Písmo? „Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počítáno za spravedlnost.“
Ten, kdo koná skutky, nedostává odplatu z milosti, ale z povinnosti. Kdo ale místo skutků věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se za spravedlnost počítá jeho víra. (Římanům 4:1-5, B21)
Abraham byl přesvědčen, že Bůh nic neslibuje naplano, a to mu stačilo, aby Boha chválil a děkoval mu. (Byl totiž přesvědčen, že co Bůh zaslíbil, dokáže i splnit, a právě to „mu bylo počítáno za spravedlnost.“ – text v B21)
A právě tuto hlubokou Abrahamovu důvěru ocenil Bůh stejně vysoko jako to nejpříkladnější dodržování požadavků zákona. Toto však nebylo zaznamenáno jen kvůli Abrahamovi, ale i pro nás. I nás Bůh přijme, když se na něj spolehneme. Vždyť on vzkřísil z mrtvých Ježíše, který odpykal trest za naše viny a vstal z hrobu, aby nás změnil do té podoby, v níž bychom před Bohem mohli obstát. (Římanům 4:20-25, SNC)
On sám (Bůh – pozn.) v něm oznamuje, jak se postaral o to, abychom před ním obstáli. Nežádá od nás nic jiného než bezpodmínečnou důvěru. Vždyť již prorok Abakuk napsal: „Kdo Bohu důvěřuje, obstojí před ním a bude žít.“ Římanům 1:17, SNC) („Spravedlivý pak bude žít z víry.“ – B21)
Víme však, že ustanovení zákona jsou závazná pro všechny, kterým byla určena. Každý tu musí uznat, že před Bohem je vinen, neboť sebeupřímnější snahou dodržovat zákon si nikdo před Bohem nedobude postavení bezúhonného; zákon naši vinu pouze blíže určuje a usvědčuje nás z ní.
Dnes však už známe jinou cestu k věčnému životu než spoléhání se na vlastní dodržování Božích zákonů. Už Mojžíš a proroci o ní mluvili, ale teprve Kristem ji Bůh otevřel. On sám, jak odpovídá jeho povaze, rozhodl se dát novou příležitost lidem, kteří svými vinami ztratili podíl na Boží slávě: odevzdat život do všech důsledků Kristu.
Jaká to milost, že nic jiného není člověku zapotřebí. Kristus – toť svrchovaný důkaz Boží shovívavosti k nám. Jeho krev prolitá na popravišti je pečetí smíření Boha se světem. Až dosud Bůh trest za naše viny pouze s nekonečnou trpělivostí odkládal; nyní je však vložil na Ježíše Krista, který pro ně zemřel. A tak jsou nám definitivně odpuštěny; odpuštěny všem, kdo tuto Boží nabídku smíření přijali. Tak Bůh z hříšných dělá opět bezúhonné, aniž sám cokoliv slevuje ze své spravedlnosti. (Římanům 3:20-25, SNC)
Co z toho plyne pro nás? Že máme setrvávat v hříchu, abychom mu dali příležitost udělit nám ještě větší milost? Ovšemže ne! Náš dřívější bezbožný život přece již zanikl, jak by mohl ještě pokračovat? Kdo se bytostně spojil s Kristem, má účast jak na jeho životě, tak hlavně na jeho smrti, jak vyznáváme ponořením do vody při křtu; vždyť je to výraz definitivního rozchodu s dřívějším životem. Současně však jako za Kristovou smrtí následovalo vzkříšení – je to počátek úplně nového života, nové existence. Víme přece, že naše dřívější „já“ bylo ukřižováno s Kristem. Aby se vymanilo z nadvlády zla, muselo zemřít, protože jen mrtvý je mimo jeho dosah. Když jsme tedy své „já“ nechali s Kristem zemřít, musí teď být na nás vidět, že žijeme docela jiný život. Kristus zemřel proto, aby jednou provždy zničil zlo, jímž člověk dává smrti právo nad sebou. Když potom vstal z mrtvých, je už smrt proti němu bezmocná, na jeho život má nárok pouze Bůh. I vy tedy – jestliže jste zemřeli hříchu a jste spojeni s Ježíšem Kristem – se zlem teď nemáte nic společného a váš život patří jedině Bohu. (Římanům 6:1-11, SNC)
⚠️ Právní a pastorační doložka: Obsah webu tvoří subjektivní svědectví a redakčně upravené překlady, které mají výhradně duchovní a informační charakter. Nenahrazuje odbornou lékařskou péči ani vedení v místní církvi. [ Číst celé znění ]
