Byly to děti křesťanských přátel mých rodičů, kteří mě k tomu přivedli. V té době jsem si neuvědomoval, jaké nebezpečí to představuje. Vyrostl jsem tedy s touto závislostí, aniž by si toho někdo všiml.
V dospívání jsem chtěl dělat to, co dělali moji vrstevníci: dívky, večírky, můžete si představit, co následovalo… V prvním ročníku jsem potkal krásnou dívku. Pro mě bylo všechno v nejlepším pořádku. Ale mé štěstí netrvalo dlouho. Proměnilo se v drama v den, kdy jsme zjistili, že moje matka je vážně nemocná. Během jediného měsíce zemřela. Den před její smrtí si pamatuji, jak jsem v jejím nemocničním pokoji volal k Bohu: „Prosím, zachraň ji, zachraň ji!“ Následující den jsme se jako rodina modlili, ale o hodinu později nám oznámili, že zemřela. Můj svět se úplně zhroutil. Bylo mi teprve 17 let…
Přesto mě od dětství učili, že Bůh dokáže uzdravovat nemocné. A teď nic! Nerozuměl jsem tomu. V srdci jsem se rozhodl: s Bohem jsem skončil! Od té doby jsem se rozhodl dělat vše, co mi připadalo dobré, ale hlavně vše, co bylo v rozporu s Biblí. Množil jsem své milostné zážitky, zabýval jsem se čarodějnictvím. Žil jsem svůj život daleko, velmi daleko od Boha. A aby toho nebylo málo, můj vztah s přítelkyní skončil náhle. Rozchod byl tak bolestivý. Navíc mi moje matka tak moc chyběla. Propadl jsem depresi. Stal jsem se úplnou troskou. Neměl jsem chuť k ničemu, nevěděl jsem, co dělat.
Smrt mé matky byla také strašnou zkouškou pro mého otce. Ale i když také trpěl těžkou depresí, pomalu jsem ho viděl, jak se zvedá. Můj otec se rozhodl obrátit k Bohu. Boží působení v jeho životě bylo tak zřejmé, že se dokonce změnil jeho pohled. Upřímně jsem za něj byl rád, i když se u mě nic nezměnilo. Ani alkohol, ani dívky nedokázaly zaplnit obrovskou prázdnotu v mém srdci.
Až do dne, kdy jsem kvůli studiím musel opustit Martinik a přestěhovat se do metropole, do města, které jsem vůbec neznal. Tam jsem neměl ani přátele, ani rodinu. Protože jsem byl úplně sám, napadlo mě, že by mohlo být dobré najít kostel, abych se modlil za úspěch svých studií. Samozřejmě jsem v hlavě neměl v plánu se tam vážně angažovat; chtěl jsem žít svůj život jako dřív, jak jsem chtěl. Našel jsem tedy adresu kostela a šel jsem na setkání mládeže. A tam, wow! Objevil jsem šťastné, naplněné mladé lidi. Nikdy jsem nic takového nezažil. Ale co mě nejvíce zasáhlo, byla láska, kterou mi projevili! Tak jsem začal do tohoto kostela chodit čím dál častěji. Ale pokaždé, když jsem tam šel, něco mě uvnitř rmoutilo. Cítil jsem se špinavý, protože jsem věděl, že jsem otrokem své minulosti a pornografie, která byla stále přítomná v mém životě.
Ale jednoho večera, během setkání mládeže, mě Bůh, který věděl, čím procházím, okamžitě osvobodil od této závislosti. Bylo by příliš dlouhé to vysvětlovat, ale vězte, že je to skutečné! Po tomto setkání jsem byl konečně osvobozen od pornografie. Ale v hloubi srdce jsem stále trpěl. A tak, během dalšího setkání, jsem se úplně zhroutil. Ten den jsem už nemohl dál. Vzpomínám si, jak jsem se z celého srdce modlil a říkal: „Pane, dnes buď tuto bolest úplně odneste, nebo opustím církev a už se nikdy nevrátím.“ Téhož dne začal kolemjdoucí pastor za mě modlit a říkal: „Pane, obnov toto zlomené srdce.“ A pak pokračoval slovy, která skutečně pocházela od Boha: „Lásku tvé matky, která ti chyběla po všechny ty roky, ti dnes Ježíš dává.“ Bylo to naprosto neuvěřitelné! Ten muž o mém příběhu vůbec nic nevěděl! V tu chvíli jsem propukl v pláč. Něco se ve mně změnilo; byl jsem uzdraven, v klidu, naplněn nepopsatelnou radostí!
Rád bych zakončil citátem od Blaise Pascala, který řekl: „V srdci člověka je prázdnota ve tvaru Boha, kterou nemůže naplnit nic z vytvořeného, ale pouze Stvořitel, který se dal poznat skrze Ježíše.“ Upřímně vám mohu potvrdit, že mluvil pravdu. Pokud tedy i ty cítíš prázdnotu ve svém srdci, pokud jsi ztratil někoho blízkého, neodmítej Boha, ale naopak k Němu přijď a nech Ho naplnit tvé srdce svou láskou a radostí. Dnes ti říká: „Jako muže, kterého těší jeho matka, tak tě potěším.“ Tak Ho nech, ať tě utěší!
Zdroj: Papisek.cz, nezávislý český překlad Journal de rescapés – Tome 2.
