Když dítě od tří let chodí každou neděli do biblického klubu a s rodiči absolvuje všechny církevní akce, člověk by řekl, že z něho vyroste dokonalý křesťan, ne? Jenže realita je jiná. Čím víc času ubíhá, tím víc jsem přesvědčený, že víra není dědičná ani to není kuchařka na „správnej život“. Bible říká, že víra je dar od Boha!
Následovat Ježíše je volba, kterou musí udělat každý sám!
Já osobně jsem ve 13 letech (fakt už nevím proč) rodičům oznámil, že na jejich Boha nevěřím a ať mi s tím dají pokoj. Od té doby jsem otravoval život každému, kdo si troufl říct, že věří – jedno, jestli křesťan nebo muslim. Jedinej, koho jsem respektoval, byl bratranec Bastien; taky z křesťanské rodiny, ale víru navenek neřešil. Byli jsme jak bráchové.
Jednou mě pozval na rodinnou oslavu. Když jsem viděl, jak kluci před jídlem sklopili hlavy a modlili se, dostalo mě to. Nechtěl jsem být za lůzra, tak jsem si řekl, že zase začnu respektovat víru lidí. Přidal jsem se s bratrancem na víkend pro křesťanskou mládež. A tam, během jedné bohoslužby, se mi Ježíš postavil do cesty a obrátil mi život vzhůru nohama.
Po tom víkendu jsem byl novej Timothée – rodiče šťastní jak blechy. V patnácti jsem se nechal pokřtít a rozhodl se jít za Ježíšem. Jenže následovat Ježíše je nejen volba, ale i fight a ten se po křtu ještě vyostřil.
Protože mi chyběla láska a přijetí, hledal jsem je u holek. Po drsném rozchodu jsem rok přežíval na párty a alkoholu. Tehdejší nejlepší kámoška mě kvůli mému chování nakonec odstřihla.
Vím, že to Ježíše bolelo, ale nikdy se ke mně neotočil zády. I v mých průšvizích zůstával součástí života – modlil jsem se, četl Bibli a věřil. Z lásky k Němu jsem se rozhodl postavit na nohy.
Nastoupil jsem do biblické školy. Všechno šlo líp, než se znovu objevila bývalá kámoška a já si hloupě namlouval, že se vezmeme. Zlomila mi srdce, skoro mě poslala k zemi a já bojoval, abych zase nesklouzl k chlastu.
Díky tomu, že Ježíš držel při mně, jsem zrušil toxický vztah, zapnul „full send“ v mládeži a začal v sobotu ráno rozdávat jídlo bezdomovcům. Vypadalo to OK, ale ďábel nikdy nespí. Stáhl mě do sexuálních pádů, podrazu na holku, kterou jsem randil, až k depresi. Pak ale BUM – prozření od Boha. Došlo mi, že Ježíš za mě bojuje, a znovu jsem se zvedl.
Abych získal zpět identitu a respekt sám k sobě, vstávám v 5 : 30 (i když dělám od devíti), abych byl s Bohem. Každej den sportuju a píšu fiction knihu. Od té chvíle se víra jen posiluje a ďáblovy lákadla slábnou. Nejsem už na dně – Ježíš mě zvedl!
Vím, že boj nekončí, musím zůstat ve střehu. Chci doběhnout ten dobrý závod víry až do cíle – s Ježíšem a s úžasnou ženou, kterou mi poslal do života.
Lidi mě v průběhu let soudili a hejtovali, ale od Ježíše jsem nikdy necítil odmítnutí. I když Ho moje pády musely bolet, zažil jsem milost za milostí. Ježíš stojí se mnou v ringu a dává mi vítězství den co den.
Takže na závěr: i když Ho teď nevidíš, Ježíš ti podává ruku a chce ti pomoct vyhrát tvůj zápas!
Zdroj: Papisek.cz, nezávislý český překlad Journal de rescapés – Tome 2.
