Byl jsem v gangu – lidi jsem fakt nesnášel!

„Byl jsem hajzl, co mlátil katolíky a podporoval drogový dealery. Pak jsem málem umřel v bouračce – a někdo řekl: ‚Bůh ti poslal anděla.‘ Nechápal jsem proč. Dva měsíce nato jsem zvedl ruku a řekl Ježíši ano. Od tý doby se změnilo všechno. A jestli ti teď buší srdce – věz, že to není náhoda. I ty můžeš začít znova.“

Už jsi někdy byl v Severním Irsku?

Možná jsi tam ochutnal stout a slyšel irské flétny, ale málokdo mluví o brutálních střetech mezi protestanty a katolíky, které jedou už od 60. let. Já, rodilý Severo-Ir, na to nezapomenu – sám jsem byl v gangu, co šířil nenávist k katolíkům.

V pubertě pro mě day-to-day znamenalo rvačky.

Dokonce jsem podporoval protestantské dealery fetu. Lidi? Nenávist. Katolíci? Dvojnásob. Důvěra? Nula.

Jedna mrazivá noc ve čtyři ráno: sedám do auta a frčím domů. Tma jak v pytli. Ve vysoké rychlosti sjedu na ledovou plotnu, hodím hodiny, jsem v protisměru přímo proti autu, trhnu volantem a…

Totální okno!

Těsně se vyhnu, ale letím přímo na velký elektrický rozvaděč. V tu chvíli mi dochází: tady chcípnu. Zavřu oči a jen řeknu: „Sorry!“ Kára prolítne skrz rozvaděč a zastaví se pár metrů před obřím srázem.

Ticho, divný klid. Otevřu oči – jsem živý? mrtvý? Duch? Táta přijede, vytřeštěnej: „To není možný, měl jsi být mrtvý.“ Policajt si ověřuje, že jsem fakt vrazil do rozvaděče, a pak: „Vypadá to, že ti Bůh poslal anděla, aby ti zachránil kejhák.“

Ta věta mi vrtá hlavou: Fakt je Bůh? Proč by zachraňoval takovýho hajzla?

Dva měsíce nato mě kámoš pozve na oslavu na pláži. Dva tábory: křesťani vs. nekřesťani. Křesťanská parta září, jsou šťastní, jde to vidět. Chci vědět proč, tak jdu s nimi v neděli na bohoslužbu.

Vracím se víckrát. Třetí setkání: svědectví vězně, co bodl člověka a v base našel Krista. Gangster jak já, ale Bůh mu odpustil! Šok. Netušil jsem, že Bůh neřeší „malé“ a „velké“ hříchy – všechno je na stejné hromadě.

Na konci chlap položí otázku: „Kdo chce přijmout Ježíše a nový start?“ Pět minut ticho, pak říká: „Pokud ti srdce buší, je to Ježíš, co klepe. Otevřeš, nebo ignoruješ?“ Odpočítávání 50… 49… 48… Srdce mi buší jak o život. Starý život, nebo restart? Pět vteřin do nuly: zvedám ruku. Přijímám Ježíše jako Spasitele a Pána. Od té noci nejsem ten samý člověk. Poznal jsem Boha, co maže všechny průšvihy bez podmínek. Naučil jsem se milovat, nenávist je pryč.

A ty, co to čteš? Buší ti srdce? Ježíš klepe i na tvoje dveře. Neřeš, že jsi „neodpustitelný“ – On chce zachránit úplně každého. Miluje tě a čeká jen na ano. Otevřeš?

Zdroj: Papisek.cz, nezávislý český překlad Journal de rescapés – Tome 2.

Zanechat odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *