„Byla jsem odmítnutá, zneužitá, roky jsem se cítila špinavá. A pak přišel zázrak – Ježíš mě zastavil a řekl: ‚Miluju tě, nikdo tě nebude milovat jako já.‘ Vzal moji vinu, hanbu i bolest a změnil mi život. A víš co? Pokud čteš tohle, není to náhoda. I tebe chce zachránit.“
Naše životy jsou plné setkání. Hezkých i hrozných. Ať jsou jakákoli, zanechávají stopy – a můj příběh je toho důkazem.
Jsem dítě samoživitelky. Táta byl ženatý s jinou ženou. Máma dělala, co mohla, ale často jsem zůstávala sama, odkázaná na sebe.
Když mi bylo asi 8, mamka mě dala do internátu katolických sester. Údajně jsem pro ni byla „moc těžký případ“.
Internát se pro mě stal útočištěm – fascinovala mě kříž a Ježíš, do kterého jsem se „zamilovala“. Po dvou letech klidu ale přišla rána: bratr Laurent (20 let) zemřel na předávkování. Vrátila jsem se domů a dostala se pod vliv druhého staršího bratra. Naučil mě kouřit trávu, pít a pařit v klubech.
Máma to nezvládala, a tak mě poslala k strýci, kterého jsem brala jako tátu. Bylo mi 14 let, když za mnou v noci začal chodit do pokoje. Neměla jsem sílu se bránit… Roky jsem se za to cítila špinavá a vinila se, snažila se zapomenout na to, co se stalo s mým tělem.
Abych zapomněla, střídala jsem vztahy a průšvihy. Tělo trpělo – deset let jsem byla obézní. Pak ale přišla světla v tunelu: lidé, kteří mě zavedli zpět k Ježíši. Vždycky jsem v něj věřila, jen jsem se cítila příliš špinavá. On mě ale nikdy nepřestal hledat.
Nejdřív udělal ve mně neskutečný zázrak!
V sedmém a půl měsíci těhotenství mi doktoři oznámili, že musím na těžký císař, protože miminko je špatně otočené. V té době jsem potkala křesťanku, které jsem to vyklopila. Po dlouhém poslechu se usmála: „Věříš, že Bůh může jednat?“ – „Jasně, proč ne, co riskuju?“ odpověděla jsem. Modlila se.
Den před plánovaným císařem kontrola u neznámého gynekologa. Po pár minutách kouká do monitoru a ptá se: „Co tu děláte?“ – „Jdu na císaře.“ – „Miminko je správně, operace netřeba!“
Šok. Poprvé v životě reálný zázrak – rodím přirozeně.
Pak mi Bůh poslal další křesťanky. Jedna mě vytáhla na konferenci „Corse Jésus T’aime“. Jakmile jsem vešla a slyšela chvály, zaplavil mě příval lásky a pokoje. Dvě hodiny v kuse jsem brečela. V srdci hlas: „Miluju tě a nikdo tě nebude milovat jako já.“ Tehdy mi docvakl kříž: Ježíš vzal moji hanbu, vinu i hříchy a miluje mě – odmítnutou, zneužívanou holku.
Dnes? Ještě víc zamilovaná do Ježíše – změnil celý můj život!
Na závěr: Bůh fakt mluví skrze lidi, které potkáme. Držíš-li tenhle příběh v ruce, není to náhoda. Dej Bohu šanci – jednoduchá modlitba může převrátit tvůj svět tak, jak převrátila ten můj. Jedině On tě může zachránit!
Zdroj: Papisek.cz, nezávislý český překlad Journal de rescapés – Tome 2.
