Vždycky jsem věřil v existenci Boha – nebo spíš bych měl říct v Boha, který stvořil vesmír. Proč jsem v něj věřil? Popravdě řečeno tehdy moje víra neměla žádný pevný základ; prostě jsem věřil, a tím to končilo.
Jenže život se se mnou vůbec nemazlil. Rodiče se rozvedli, když jsem byl malý, a otec se nikdy nestaral ani o mou sestřičku-dvojče, ani o mne. Vyrůstali jsme bez něj. Maminka nás vychovala sama – dalo by se říct, že pro nás udělala všechno, obětovala se natolik, až na to doplatila vlastním zdravím. To by ale bylo na dlouhé povídání.
Když mi bylo asi dvaadvacet, stalo se něco nezvyklého, co převrátilo můj život vzhůru nohama. Dodnes nevím, proč to přišlo právě takhle, ale je jisté, že se mi v mysli neustále vracela jedna myšlenka:
Ta myšlenka zněla: Kdo je Bůh?
Měl jsem jasno v jednom: nechci přijmout náboženství ani následovat tradice – chci poznat Boha. Proto jsem se rozhodl číst Bibli. Protože jsem ji doma neměl, otevřel jsem si ji na internetu a začal číst Nový zákon. Četl jsem ho celé měsíce. A nakonec jsem při hledání Boha objevil Ježíše. Na stránkách Nového zákona jsem viděl, že Ježíš hluboce miloval každého člověka, dokonce i toho nejopovrhovanějšího nebo nejbezvýznamnějšího. Dozvěděl jsem se, že zemřel nespravedlivě na kříži. A právě tento Ježíš, kterého jsem objevoval stránku po stránce, se mě dotkl a probudil ve mně touhu následovat jeho příklad.
Od té chvíle jsem se rozhodl být „milujícím Samaritánem“. Začal jsem chodit do kostela a snažil jsem se změnit způsob života, stále s předsevzetím podobat se Ježíši a líbit se Bohu. Jednoho dne jsem však narazil na verš: „Mzdou hříchu je smrt.“ (Římanům 6,23)
Tehdy jsem pochopil, že bez ohledu na to, jak se snažím změnit své chování nebo dělat dobré skutky, zůstávám hříšníkem. Uvědomil jsem si, že kdybych tehdy zemřel, skončil bych v pekle, protože jsem v minulosti spáchal mnoho špatných věcí, které Bohu určitě nebyly po chuti.
Ano, můžeme se snažit změnit slovník a přestat nadávat, ale minulost nezměníme. Co je uděláno, je uděláno – zlé i dobré. Tvrdá pravda mě zasáhla a ve vnitřní krizi jsem konečně pochopil hlavní poselství knihy, kterou jsem měsíce četl: abych získal nový život, stačí s vírou požádat Boha, aby mi odpustil vše, co jsem kdy provedl. A přesně o to jsem ho požádal. V tom okamžiku ze mě spadl obrovský balvan! Konec pocitu viny, konec marných snah „zasloužit si“ nebe! Věděl jsem jistě, že jsem odpuštěný a zachráněný – díky prosté, ale upřímné modlitbě, bez velkých skutků.
Od té doby můj život už nikdy nebyl stejný. Nikdy jsem nebyl šťastnější. A konečně jsem získal odpověď na otázku Kdo je Bůh? Odpověď zní: Bůh je můj Otec – já, který jsem žádného neměl! Ano, je MÝM OTCEM, mým Stvořitelem, a já jsem jeho dítě, kterému odpustil hříchy a zachránil ho obětí Ježíše, který zemřel na kříži za mne i za tebe.
Ve skutečnosti mě Ježíš jednoduše přivedl do náruče nebeského Otce, kterého jsem tak toužil poznat. A víš co? Pokud ho poprosíš, Ježíš tě tam dovede také, protože Bůh touží, aby ses stal jeho dítětem!
Zdroj: Papisek.cz, nezávislý český překlad Journal de rescapés – Tome 2.
