Od pohádek k realitě.
Vánoce, dárky, rodina – to vše je krásné. Ale upřímně, stačí to? Všichni víme, že „Ježíšek“ je milá tradice, ale životní otázky nezodpoví. Honíme se za úspěchem, zajištěním, zážitky. Ale co potom? Všechno, co zde vybudujeme, jednou zanecháme. Co když konec není tečkou, ale dvojtečkou? Tento leták není o náboženství nebo chození do kostela. Je o možnosti, že existuje něco víc než jen hmota. Je o nabídce skutečného, věčného života, který není za odměnu, ale jako dar. Zveme tě k zamyšlení nad příběhem člověka, který si myslel, že má ve všem jasno – dokud se neocitl na druhé straně.
Z univerzitní katedry do pekla a zpět: Příběh bývalého ateisty.
Ahoj, jmenuji se Howard Storm. Před svým zážitkem blízké smrti jsem byl přesvědčený ateista a univerzitní profesor. Můj svět byl racionální, hmatatelný a upřímně, dost sebestředný. Věřil jsem jen tomu, co jsem viděl a změřil.
Pak přišel zlom. V 11 hodin dopoledne jsem se zhroutil v agónii. Praskl mi dvanácterník. Ta bolest byla nepopsatelná, a pak… ticho. Probudil jsem se v nemocnici, ale něco bylo špatně. Cítil jsem se skvěle, živěji než kdy dřív. Ale když jsem se podíval dolů, viděl jsem své vlastní tělo ležet na posteli. Stál jsem vedle něj. Najednou jsem slyšel hlasy z chodby: „Howarde, pojď, musíme jít.“ Vyšel jsem ven a následoval je na dlouhou cestu.
S každým krokem se kolem nás stmívalo víc a víc, až jsme byli v naprosté temnotě. Mí „průvodci“ se změnili. Z profesionálů se stala monstra. Začali mě brutálně napadat. Cítil jsem bolest, strach a naprostou beznaděj. Ležel jsem tam, zničený, v temnotě, bez východiska. V tu chvíli se moje racionální jistoty rozpadly.
Pak jsem uslyšel jiný hlas, tichý, ale jasný: „Modli se k Bohu.“ Moje první myšlenka byla: „To je směšné, já v Boha nevěřím.“ Ale hlas naléhal. V zoufalství jsem vykřikl do prázdna: „Ježíši, jestli jsi skutečný… nevím, jestli Ti na mně záleží… ale prosím, zachraň mě!“
V tu chvíli se v té temnotě objevila malá hvězda. Rostla a blížila se neuvěřitelnou rychlostí, až přede mnou stálo Světlo. Bylo to jasnější než tisíc sluncí, ale neoslepovalo. Bylo to čisté, přijímající, milující Světlo. Z něj se vynořily ruce, objaly mě a v tom doteku všechna bolest a hrůza zmizely.
To Světlo mě drželo a já věděl, že jsem v přítomnosti bezpodmínečné lásky. Cítil jsem se nehodný, špinavý svým sobectvím. Řekl jsem Mu, že dělá chybu. Odpověděl: „Nedělám chyby. Tady jsi doma.“ Ukázali mi můj život – ne aby mě soudili, ale abych viděl, jak mé činy působily bolest druhým. Trpělivě odpověděl na všechny mé skeptické otázky. Byl to rozhovor s čistou Inteligencí a Láskou.
Nakonec mi řekl, že se musím vrátit. Nechtěl jsem, ale poslechl jsem. Probudil jsem se zpět ve svém těle, plný bolesti, ale s vědomím, které všechno změnilo. Dostal jsem druhou šanci. Můj život ateisty skončil. Začal jsem znovu, tentokrát s jistotou, že Ježíš Kristus není jen historická postava. Ježíš je živá realita – plně Bůh a plně člověk, který se zajímá o každého z nás. Všichni jednou uvidíme Pána Ježíše.
Co když je to pravda? Ježíš není mýtus, ale realita.
Howardův příběh není o halucinaci umírajícího mozku, ale o setkání, které radikálně změnilo jeho životní směr. Ježíš není jen postava z betléma nebo učitel morálky. On je Stvořitel, který vstoupil do svého stvoření. Vidí celý obraz – od počátku času až po konec, a vidí i tebe, právě teď, se všemi tvými pochybnostmi i hledáním. Pokud existuje Bůh, který je mimo čas a prostor, pak není nelogické, že se nám dal poznat. Ježíš je tím mostem mezi naší konečnou realitou a Jeho věčností. Není to o slepé víře, ale o ochotě připustit možnost, že náš materiální pohled na svět není úplný. Je to výzva k prozkoumání té nejdůležitější otázky: Co je po smrti?
Opravdové Vánoce nejsou o „Ježíškovi“, ale o Bohu, který přišel osobně, aby nám nabídl cestu zpět k Němu. Zná tvůj skepticismus, tvá selhání i tvou hrdost. A přesto tě miluje a nabízí ti dar – odpuštění, uzdravení a věčný život. Nemusíš se stát „náboženským fanatikem“. Nemusíš hned běžet do kostela. Stačí upřímné rozhodnutí ve tvém srdci. Je to mezi tebou a Ním. Pokud cítíš, že v Howardově příběhu je zrnko pravdy, pokud hledáš něco víc, můžeš udělat ten nejjednodušší a zároveň nejdůležitější krok. Zkus to. Oslov Ho vlastními slovy, nebo použij tato:
„Pane Ježíši, nevím, jestli jsi skutečný, ale pokud ano, chci Tě poznat. Děkuji Ti, že jsi zemřel na kříži místo mě, i když jsem v Tebe nevěřil. Lituji svého sobectví a života bez Tebe. Pokud existuješ, vstup do mého života a dej mi poznat, kdo jsi. Přijímám Tě jako svého Pána a Spasitele. Amen.“
Zdroj: Papisek.cz, nezávislý český překlad rozhovoru s Howardem https://www.youtube.com/watch?v=Vm647n1360A.
