Měla jsem pocit, že žiju ve špatném těle.

„Chtěla jsem být Yannick, protože jsem se narodila jako Anne – a připadala si cizí ve vlastním těle. Prošla jsem tmou, vztahy, úzkostí… až mi Bůh řekl: ‚Nemůžeš to dělat po svém.‘ Dnes už vím, že se nespletl – jsem Anne, tak jak mě stvořil. Moje identita je v Ježíši.“

Bylo mi asi pět let, když jsem začala prožívat skutečnou krizi identity – dnes by se řeklo krizi genderu. Situace byla tak vážná, že jsem rodiče prosila, aby mi říkali „Yannick“. Nebyla to hra, ale opravdové utrpení. Měla jsem pocit, že jsem uvězněná v cizím těle.

V pubertě se to ještě zhoršilo. Odmítala jsem tělo, které se začalo vyvíjet žensky; dělala jsem všechno pro to, abych vypadala jako kluk – dokonce jsem si ostříhala vlasy.

Na vysoké škole už jsem působila jako muž: krátké vlasy, klučičí oblečení. Lidé mě na první pohled oslovovali „pane“. Krok za krokem jsem potlačila vše, co by mohlo naznačit, že jsem dívka. Navenek jsem byla chlapec; uvnitř jsem se ztrácela – ani muž, ani žena.

Později jsem se zamilovala do spolužačky a začala s ní vztah. Byla to pro mě velká etapa – otevřeně jsem přijala svou sexuální orientaci. Přesto jsem žila ve veliké úzkosti: bála jsem se budoucnosti, sama sebe, nás obou…

Zkoušela jsem nekonečno řešení, jak tyto děsivé myšlenky umlčet, ale nic nepomohlo. Mou poslední možností byl Bůh. Ačkoli jsem trpěla, nikdy jsem nepochybovala o Jeho existenci; vyrůstala jsem totiž v křesťanské rodině. Jen jsem mu vyčítala, že mě dal do „špatného“ těla.

Když už jsem nemohla dál, vrátila jsem se do kostela. Jednoho dne ke mně Bůh promluvil:
„Anne, miluji tě, ale nemůžeš to dělat po svém.“

Tato slova všechno změnila. Rozhodla jsem se věřit, že můj Stvořitel mě může uzdravit a že se ve mně nespletl. Postupně jsem nacházela pokoj; přestala jsem být „Yannick“ a znovu jsem byla Anne.

Všechno jsem opustila, nechala školu a přetrhala vazby s minulým životem. Strávila jsem rok v křesťanském centru v Auvergne, abych se znovu napojila na Boha a smířila se sama se sebou. Tam jsem potkala muže, který se za sedm let stal mým manželem. Neuvěřitelné, že?

Nechci tvrdit, že se vše vyřešilo přes noc. Trvalo mi dlouho smířit se se svým tělem i sexuální identitou. Dnes jsem ale v pokoji: má identita je v Ježíši. Jsem svobodná od minulosti a vím, že se Bůh nespletl, když mě stvořil ženou – stejně jako se nespletl, když stvořil tebe takového, jaký jsi.

Zdroj: Papisek.cz, nezávislý český překlad Journal de rescapés – Tome 2.

Zanechat odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *