Narodil jsem se na Haiti. Život tam opravdu není snadný. Každý rok kvůli bouřím, hurikánům nebo zemětřesením musí každý bojovat o život, respektive o přežití!
Takže samozřejmě, když vidíte každý rok zničený dům, nemáte co jíst nebo vidíte, jak vám na dveře klepe zločin, nemůžete si pomoct a sníte o lepším životě někde jinde…! To byl sen mého otce, a proto, když jsem byl ještě dítě, opustil mě, mou matku a bratra a odešel do Francie… Jeho odchod jsem prožíval srdcervoucím způsobem!
Ale nakonec se sen mého otce stal i mým. Je třeba říct, že v mé dětské mysli se Francie jevila jako úžasná země, jako v pohádce! Abych si tedy splnil svůj sen, já, který jsem věřil v Boha, jsem se kolem 8 let Bohu jednoduše pomodlil:
„Pane, Bože! Dovolíš-li mně, mamince a mému bratrovi, abychom se k tátovi připojili ve Francii, budu ti sloužit celý život.“
V té době, když jsem se tak jednoduše modlila k Bohu, jsem očekávala, že mi rychle odpoví, dokonce velmi rychle… Ale tak se to vůbec nestalo. Realita života mě dostihla velmi rychle, zvláště když nás také matka opustila, aby se připojila k tátovi do Francie. Bylo mi teprve 10 let, když odešla; cítila jsem se úplně opuštěná.
Po jejím odchodu jsme byli s bratrem umístěni k tetě, která nás fyzicky i psychicky týrala. Pamatuji si, jak nám tři dny nedali jídlo… Ale nemohli jsme si nic říct! Jinak…
Naštěstí jednoho dne strýc zaklepal na dveře domu této tety a řekl: „Vezmu si děti!“ V tu chvíli to bylo jako vysvobození, jako přestávka v bouři… Život se na nás konečně zdál usmát! A třešničkou na dortu bylo, že nás tento strýc přivedl do kostela, kde byl pastorem. Tehdy, během jednoho setkání, se mě poprvé dotkl Bůh. Předtím musím přiznat, že jsem Ho doopravdy neznala. Věřila jsem v Něho, ano! Přestože moji rodiče nebyli křesťané a nikdy jsme nechodili do kostela. Ale když jsem jako dítě neviděla žádnou odpověď na modlitby, které jsem se modlila, jako teenagerka jsem se rozhodla žít svůj život bez Boha. Po tom, co jsem osobně zažila, jsem byla přesvědčena, že Bůh dětské modlitby nenaslouchá! Ve skutečnosti jsem Ho prosila, aby znovu sjednotil mou rodinu, a místo toho nás od rodičů oddělil a dal nás k jedné zlé ženě. Tak jsem Ho roky odstrkovala, vzdalovala se od Něho čím dál víc a dělala to, co bylo v Jeho očích špatné.
„Ale můj život už neměl smysl. Chyběl mi Bůh, v kterého jsem věřila!“
Tak jsem se k Němu vrátila, natolik, že jsem se jednoho dne rozhodla nechat se pokřtít. Bohužel, rok po tomto závazku mě zasáhla špatná zpráva jako zemětřesení, která otřásla vším, co ve mně zbylo. Snila jsem o Francii, ano, ale s celou svou rodinou. A pak mi bylo řečeno, že musím odjet do Francie, ale musím opustit svého bratra, svého společníka v těžkých situacích, toho, který tu pro mě vždycky byl; připojit se k příbuzným, které jsem osm let neviděla! Skoro jsem zapomněl na jejich tváře! Tato zpráva pro mě byla dalším zlomeným srdcem.
Bylo mi 17, když jsem poprvé přijel do Francie. Začátky nebyly snadné, ale postupně jsem si uvědomil, že Bůh skutečně slyší všechny modlitby…
Jednoho večera, během písní na křesťanském setkání, mi Bůh zjevil, že na mě nezapomněl: že na mě myslel dlouho před mou první modlitbou! Bylo to, jako by mi říkal: „Víš, odchod své matky jsi prožil jako opuštění, pak odloučení od bratra jako zlomené srdce, ale já jsem jen pracoval pro tvé dobro.“
V tu chvíli to bylo, jako bych sledoval film svého života: odchod mého otce, pak mé matky a pak mého…
A pak jsem si uvědomil, že Bůh skutečně dělá všechno dobře ve SVÉM čase. Protože ano! Bůh odpověděl na mou modlitbu! Ne tak, jak jsem si myslel, ale tak, jak to uznal za vhodné! Bůh krok za krokem odpověděl na mé modlitby a nakonec znovu sjednotil celou mou rodinu ve Francii. Vlastně se k nám nějakou dobu po mém příjezdu do Francie připojil i můj bratr s rodinou…
Dlouho jsem se tedy cítila provinile, že jsem pochybovala o Bohu, že jsem mu nedůvěřovala, že jsem ho odstrčila. Obviňovala jsem se, že jsem se k němu chovala nenávistně, i když tajně pracoval na tom, aby se mi můj sen splnil. Myslela jsem si, že mi Bůh kvůli tomu všemu nikdy neodpustí. Ale mýlila jsem se! Vím, že mi Bůh odpustil úplně. Vím, že mě miluje a vždycky mě miloval.
A víš, že Bůh miluje i tebe?
Jedna pasáž v Bibli říká, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému (Římanům 8:28). Takže i když ti současné okolnosti říkají něco jiného, povzbuzuji tě, abys doufala, že Bůh pracuje pro tvé dobro. Má moc utišit bouři, moc znovu vybudovat starobylé ruiny. Stejně jako já tě vyzývám, abys vložil svou důvěru v Boha. Pak sleduj zázraky, které Bůh bude konat ve tobě i kolem tebe!
Zdroj: Papisek.cz, nezávislý český překlad Journal de rescapés – Tome 2.
