Perla! – tak zní jméno, které mi máma dala při narození. Krásné, že? Jenže já, od šesti do šestnácti let, byla přesvědčená, že můj život žádnou hodnotu nemá, i když perly se považují za cenné klenoty.
Byla jsem perla odmítnutá, týraná a ponechaná sama sobě…
Když mi bylo 6, máma si našla nevlastního tátu. Velmi rychle se z domova stal horor: rány a urážky byly denní chleba. Máma trpěla nedostatkem lásky, a já se snažila být dcerou, jakou chtěla mít – tou perlou, po které toužila. Moje starší sestra navíc dělala problémy, takže jsem se o to víc snažila.
Ve 10 letech jsem se pokusila mámu zachránit: mluvila jsem s ní, stavěla se mezi ně při hádkách. Jenže dítě nemá v dospěláckých bitvách šanci. Rány a urážky začaly padat na mě. Máma, neschopná zvládnout svou bolest, mě začala bít i za hlouposti: špatně složený ručník, málo uklizený pokoj, nevhodně položená věc, zmeškaný hovor… „Unavuješ mě!“ křičela a mlátila.
Roky jsem byla jako perla zavřená ve sklenici plné urážek a ran. Dělala jsem všechno možné, aby mě milovala: vařila, aby nemusela, dřela ve škole, abych měla nejlepší známky, v 11 letech jsem jí dělala i daně. Když jsem ale nedosáhla jejího ideálu, uvěřila jsem, že si rány zasloužím, a rozhodla se vzít si život.
Spolkla jsem prášky – myslela jsem, že dělám to nejlepší, co můžu. Že si nic jiného nezasloužím, že jsem neviditelná, že nikdo nevidí modřiny.
Pokus o sebevraždu přežil, ale spadla jsem do alkoholu. Každý den jsem se topila v lahvi – a v náručí kluků, kterým jsem připadala „vyzrálá na svůj věk“. V 15 se můj svět točil kolem sexu, klubů, panických atak, školy a rodiny. Dusila jsem se!
A přesto si mě Ježíš všiml. Viděl mě, když nikdo jiný to nedokázal.
Jednoho dne mi kamarádka začala mluvit o Bohu a církvi a pozvala mě na bohoslužbu. V hlavě: „Nikdy!“ Boha jsem uznávala, ale evangelikál? No way. Jenže když mluvila o Bibli, cítila jsem zvláštní tah – až jsem nakonec řekla ano, jen abych měla klid.
A v té chvíli ke mně promluvil Bůh! Seděla za mnou žena, kterou jsem neznala, a odpovídala na otázky, které jsem si kladla jen v duchu. Nadpřirozené. Najednou mi došlo, že Bůh mě VIDÍ a vkládá do mého života hodnotu. Od toho dne se všechno změnilo. Čím víc o Bohu vím, tím víc Ho miluju!
Ne, nebylo to pak bez mráčku – ještě jsem schytala pár ran. Máma nechtěla, abych do té církve chodila, a sama jsem se musela hodně změnit. Ale všechno se zlomilo, když jsem pochopila, že i když nikdo v moje hodnoty nevěřil, Ježíš ano – dokázal to křížem.
Dnes vím, že jsem dokonale nedokonalá perla – a že Bůh mě miluje. A to mi stačí.
Zdroj: Papisek.cz, nezávislý český překlad Journal de rescapés – Tome 2.
