Když jsem byl dítě, bydleli jsme v nuzném bytě v Guyaně, ale nikdy nám nescházela maminka, která nás milovala a věřila v Boha. Každou neděli nás vedla do kostela, i když jsem tomu tehdy nerozuměl. Maminka nás živila sama a dřela jako uklízečka od rána do večera. Otec s námi nežil – naštěstí, protože byl nesmírně násilný.
Dodnes si pamatuji, jak nás nutil klečet venku na štěrku s nataženýma rukama a bil nás jezdeckým bičem. Maminka nás bránila a sama při tom trpěla; nikdy nezapomenu, jak ji udeřil, když čekala mladšího bratra. Cítil jsem bezmoc a v srdci rostla nenávist. Po další stížnosti soud otci zakázal přiblížit se k domu – obrovská úleva.
Otec byl svobodný zednář a praktikoval okultismus; bratr i já jsme byli terčem jeho kleteb. Už jako malý jsem viděl satanistické jevy. S naším utrpením jsem začal otce proklínat a přísahal jsem, že ho zabiju, a navíc jsem se rozzlobil na Boha: proč dopouští naši bolest?
Rozhodl jsem se Boha vymazat ze života a honit se za penězi, respektem, luxusem. Zapletl jsem se do rvaček, loupeží, drog, alkoholu i čarodějnictví – až mě uvěznili. Ve vězení jsem zvolal: „Bože, jestli existuješ a dostaneš mě ven, dám Ti svůj život.“ Bůh vyslyšel: propustili mě tři dny před Velikonocemi! Vrátil jsem se však k starým hříchům. Když už jsem nemohl dál, odjel jsem do Francie.
V Saint-Étienne mě kamarád vzal do sboru. Sotva jsem vstoupil, zalil mě nadpřirozený pokoj; slyšel jsem, jako by mi Ježíš říkal: „Konečně jsi tu! Neodsuzuji tě, odpouštím ti.“ Postupně se můj život změnil. Dnes jsem nový člověk: svobodný od minulosti, nenávisti i touhy po pomstě – Boží dítě. Bible říká, že „pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši, není žádné odsouzení“ (Římanům 8, 1) – a je to pravda!
Bůh může zlomit každý řetěz; otevři Mu srdce a promění i tvůj život.
Zdroj: Papisek.cz, nezávislý český překlad Journal de rescapés – Tome 2.
